Sen

Londýnské nádraží

Zrovna jsme přijeli na jedno Londýnské nástupiště. Byl překrásný letní den, stvořený pro výlety. Naše pětičlenná rodinka se klidila ven nadechnout se čerstvé ho vzduchu. "Kájo? Prosím skoč mi do obchodu koupit pití."
Neviděla jsem žádný důvod proč mamku neuposlechnout. Vešla jsem do malého krámku, kde bylo asi všechno, byl útulný a plného jídla. Za vodu jsem poděkovala chystala se odejít v tentýž momentálně jsem se ale srazila úplně s někým jiným. Albus Brumbál. Moje nohy ztuhlý a můj zrak se zastavil. "Vvy?..zda..se..mi to?" Vykoktala jsem jak nejlíp mi to šlo. "Ne mladá slečno. Omlouvám se za menší přepadení, ale vhodnější moment jsem neviděl. Potřebuji s vámi mluvit, ale tady ne. V sedm večer u vás za barákem v parku. Děkuji vám." S tím to Brumbál se otočil a zmizel. Momentem jsem pochopila, že kouzelníci existujou, ale jestli existuje tohle, mi bylo záhadou....