Byl krásný podzimní den. Listí poletovalo okolo mých blonďatých vlasů a svět se zdál krásný.
Za chvíli jsem se tu měla s někým sejít. Sen každé holky byl aby se na ni tento kluk podíval, ale se mnou chodil. Byli jsme jako dva zamilovaní blázni kteří žijí jen jeden pro druhého.
Srdce mi tlouklo až jsem si myslela že ho mám v krku, když jsem ho uviděla. Krásně rozcuchané hnědé vlasy, zelené oči, svalnaté tělo a krásný úsměv.
,,Selino?!" zavolal na mě rozběhl se ke mě. Skočila jsem mu do náručí a cítila se šťastná, v bezpečí.
,,Chyběl jsem ti?" zeptal se poněkud hloupě. Lehce jsem ho políbila. ,,Dostal jsi odpověď?" zeptala jsem se ho na otázku otázkou. Vykouzlil mi ten nejkrásnější úsměv jaký jsem už dlouho neviděla.
Najednou na mě padl smutek. On neví co se stalo. Kvůli čemu jsem probrečela celé noci. Neví vůbec nic.
,,Všechno v pořádku?" zeptal se když si všiml mého přemýšlení. Nechtěla jsem mu přidělávat starosti.
,,Všechno v pořádku." usmála jsem se, nebo spíš jsem se o to snažila.
Celé odpoledne jsme trávili jen spolu. Na zmrzce v cukrárně, na pizze a nakonec i na večeři.
,,Už bych měla jít domů." zalhala jsem.
,,Zavolej mamce a můžeš přespat u nás." napadlo Harryho. Naprázdno jsem polkla.
,,Už opravdu musím vyrazit" rychle jsem se rozloučila a utíkala domů. Začalo prset, ale to mi vůbec nevadilo. Alespoň nikdo neuvidí ten proud slz co mi teče po tváři jako nekonečný potok.
Doma jsem rychle zazvonila a sotva někdo otevřel dveře padla jsem mu do náruče, oprela se mu o rameno a naplno se rozbrečela.
,,Sel ... To bude dobrý" uklidňoval mě a hladil po vlasech přesně jako předtím Harry.
**Tak snad se bude líbit. Snažím se tenhle příběh co nejlíp zpracovat tak snad se mi zatím daří dobře :)) tenhle je možné a trochu kratší tak se omlouvám a příště bude delší :)) **
