stín

Kapitola I: lekce strachu

Tehdy to začalo

Už delší dobu se mi dějí dost hrozivé věci. Dokonce z toho začínám šílet. Mám pocit že mě něco sleduje a je to čím dál tím blíž. A proto vám o tom píšu, aby jste si daly pozor a nekončily tak jako já. Vezmu to pěkně celé od začátku, tam kde se to zvrtlo.

Asi tak čtyři týdny před jarními prázdninami jsem se šel koupat. Jen osprchnout nic víc. Když jsem si myl hlavu, tak mi na dveře cosi zaklepalo. Skoro jsem to přeslechl přes tu tekoucí vodou. Zprvu jsem si myslel že je to můj mladší bratr co si chce odskočit. Ale když jsem vykoukl z poza závěsu nikdo za skleněnými dveřmi nestál, jen se tam svítilo a to mi bylo divné poněvadž jsem měl pocit že jsem tam zhasínal. Avšak jsem tomu nevěnoval nějak moc velkou pozornost. A to byla chyba které jsem později litoval. Hned po koupeli jsem zamířil do kuchyně abych se napil. A tehdy se to stalo.

Ve chvíli kdy jsem otočil kohoutkem, abych si natočil vodu, vypadli pojistky. Lekl jsem se ale jen trochu. Poslední dobou se to stávalo často, avšak to jsem po většinou už spal. Takže jsem sáhl do své pravé kapsy ve snaze najít mobil. Ale nebyl tam. Po pár vteřinách jsem si vzpomněl že sem ho pokládal na pračku, když jsem se svlékal a šel do sprchy. A tak jsem šel do koupelny jen za svitu měsíce a pouliční lampy, která nám svítila do bytu z protějšího chodníku. Jakmile jsem vkročil na schod, který vede do koupelny, cosi se přímo předemnou pohnulo. Vypadalo to jako můj stín, avšak mnohem větší a mohutnější. Hned co jsem ho spatřil, polil mě ledoví pot. V tu samou chvíli už moje pravá ruka hamtala, v pravo odedveří, na pračce po mobilu. Z prvu jsem se lekl poněvadž jsem ho nemohl nahmatat. Avšak po asi pěti sekundách, ve kterých by se atmosféra dala krájet a které mi zároveň připadali jako věčnost, jsem ho konečně našel. Stiskl jsem z boku čudlík a můj vyděšený obličej zalilo oslňující bílé světlo. Ulevilo se mi. To ani nemáte představu jak velký kámen mi spadl ze srdce. To jsem však nevěděl že praví strach na mě teprv čeká. Rozsvítil jsem baterku a namířil v před i za sebe ale nikdo nikde nebyl. Neuvěřitelné ticho kazila akorát kapající voda z nedotaženého kohoutku. Tak jsem si řekl že se mi to jen zdálo. Ach.... jak moc jsem se mílil.

Ještě toho večera, když jsem se snažil usnout, tak mi z knihovničky vypadla knížka. Jakmile jsem velmi neochotně vstal z postele, a šel sebrat tu knížku, zjistil jem že je to kniha od Briana Lumleyho Nekros A Jiné Noční Můry. Ve chvíli kdy jsem ji zvedal ze země jsem si všiml že se při pádu otevřela na stránce 130. Ale nějak jsem to ignoroval. Asi proto že jsem byl už hodně unavený. Nebo jsem jen nechtěl vědět jaká povídka se tam nachází. Aď už tak či onak vrátil jsem ji zpět do knihovnice a sebe do postele. A ten večer jsem ne zrovna s klidnými myšlenkamy usl.

Děsivé náhody

Na druhý den to všechno začalo nabýrat na obrátkách. Z prvu se mi vybila baterie v budíku, přesto že jsem ji stoprocentně měnil zhruba před týdnem. Dále měl autobus asi hodinu zpoždění, poněvadž po něm někdo hodil cihlou a při tom rozbyl čelní okno. V tu samou dobu někdo vykradl zámek který stál asi třista metrů od hlavní budovy školy a zabil průvodce, který se připravoval na odpolední pakci pro naši školu. Když jsem dorazil do školy tak nám řekli že minulý večer to učitel přehnal s alkoholem a spadl pod kola auta. Byl to pro nás šok, když to na nás jen tak vybalil náš třídní učitel. Moje spolužačka dokonce brečela a spolužák, jménem Samuel, se zhroutil. Jelikož byl pátek, a stali se ty dvě hrozivé věci, tak nám daly den volna a třídní učitel řekl abychom na to tolik nemyslily.

Poté když jsem jel domů, tak jsem potkal dvě autonehody u kterých byly pohřební vozy a černé pytle. Až domů jsem se klepal hrůzou že se něco stane i autobusu ve kterém teď jedu. Neštěstí jsem dojel v pohodě, avšak později jsem se dozvěděl že ten samí autobus měl taky nehodu při které umřel autobusák a dva cestující. Ale to teď nehraje roli.