Ahoj,
mé jméno je originální. Mojí mámu nenapadlo nic jiného než Erimítis, což je řecky poustevník. Doma v lastuře mi říkají Ermi. Nemám sourozence, jen kamarádku Anemoni, je sasanka. (pro ty co to zajímá to znamená totéž.)
Ve škole Korálovka máme jasná pravidla. Jelikož mají raci poustevíčci symbiózu se sasankami, každý takový korýš si měl vyhledat svojí kamarádku. Na mě padla Anemoni, ale mě to nevadí. Jen je někdy náladová a má velmi slabou imunitu. Často jí skolí pouhé zchlazení vody. Ale pryč od školy! Řeknu vám něco o mých zájmech, kam bych se chtěl podívat, a kde se mi líbí.
Nuže, rád hraju s Anemo vodní pólo, ale někdy i hlídáme starým škeblím (není o nadávka, opravdu myslím vodního živočicha) hlídat perličky. Zato dostáváme pár perletě, no, a za to si kupujeme zájezdy do Kosmo Oneiro (Dále jen Kosmon) - Světový sen, kde trávím s Anemo prázdniny. Je tu masa škeblí, raků, sasanek, poustevníčku, raků a všech různých mořských obyvatelů. Jezdí sem prostě celé Egejské moře. Vždy máme rezervaci v hotelu Kochylia se palami. (Škeble v dlani). Byl jsem v už v celém Jónském moři, a s Anemo se chysáme i do Lybijského. Nestěžuju si, ale byl bych rád, kdybych jednou do toho Kosmoonu nejel..
Začalo to jako obvykle. Balil jsem si ulitu, nevěděl jsem jakou, hrozné rozhodování! A čekal na kámošku před autobusovým nádražím. Bylo tu kvanta zvířat, ale nakonec jsem ji našel. O cestě vám říkat radši nebudu. Hráli jsme prostě nudné hry. Ubytování bylo skvělé.
„Namažeš mi prosím ulitu?" Zeptal jsem se, a Anemo ochotně sebrala opalovací krém. Rozhlíželi se po přeplněné písčité pláži a hlídka dávala pozor, jestli se neblíží ty obří potvory: LIDI! Vše probíhalo podle plánu. Jako vždy jsme si objedlani extra korálový šejk a šli na hotelová lehátka. Taky žádná sláva, ale pořád lepší, než se tlačit na pláži s tlustýma mušlema a smradlavýma langustama z druhé strany Egejského moře. Už jsem chytil bronz, když začali křičet na poplach! Ano, blížil se ten nechutnýý člověk! Všichni jako na povel vystřelili do svých apartmánů, ale já se seknul ulitou v lehátku... Jsem fakt chatrej, že jsem si vzal svoji nejhezčí ulitu, takže ten obr k mě natáhl ruku... a dál je to jasné. Řval jsem jak na vody, mrskal se, no ale to nepřišlo to nejhorší...Chtěl ze mě dostat tu ulitu, a jak bc to chtěl udělat? No samozřejmě! Lil do mě po kapkách alkohol, abych se opil, vylezl. Ale zas tak hloupý nejsem! Když přestal, myslel jsem si, že to vzdal, ale naopak! Chňápnul po mě, a už jsem byl unášen do řeckého města, NEJSPÍŠ DO RESTAURACE! Co říkáte? Jsem malý, na to aby m někdo snědl? Ale kdež! Těch poustevníků tam bylo, ani na to nemyslet... Zatím to vypadalo vážně hrozně...
YOU ARE READING
Odysea Poustevníčka
AdventureMalý Poustevníček prožívá dobrodružství, jak v moři, tak i v řecké restauraci. Podaří se mu uprchnout z pánve zpátky ke své rodince?
