Mudblood, or maybe not?

Velká síň

Hermiona:

Před pár minutami jsme dojeli do Bradavic. Teď se jde do Velké síně na první slavnostní večeři a budou se zařazovat prvňáci. Dneska jsem byla nějaká mimo. Úplně jsem ignorovala co říkal Brumbál. Potom nějak zařadili prvňáky, ani nevím koho máme nového, a už byla hostina. Nevědomky se můj pohled neustále stáčel ke zmijozelskému stolu, ke konkrétnímu blonďákovi s nádhernýma bouřkově modrýma očima. Vždy když zjistil, že ho pozoruji, ucukla jsem pohledem a dál se rýpala v jídle.

„Hermiono, vnímáš?“ vytrhl mě z přemýšlení hlas zrzavého  chlapce sedícího naproti mě.

„Ehm..Jo...em..cos říkal?" vykoktala jsem ze sebe.

„Ptal jsem se tě, jestli to budeš ještě jíst?" odpověděl trochu podrážděně.

„ Ne, klidně si to vem, ty nenažranče," dostala jsem ze sebe i přes nechuť. Jak se někdo může takhle neuvěřitelně cpát? Zeptala jsem se sama sebe.

Už jsem něměla co jíst, proto jsem se zvedla a zamířila na místo, kde vím, že budu moct nerušeně přemýšlet.

Draco:

Dojeli jsme na nádraží v  Bradavicích a teď míříme do Velké síně. Ten Brumbál zase něco mele, jako každý rok něco, co mě naprosto nezajímá. Co mě však zajímá je jistá hnědovlasá Nebelvírka, která se neustále otačí mím směrem. Vždy když jí pohled opěruju, uhne jím a já tak nemám možnost pořádně se jí podívat do těh krásných hnědých očí. Počkat! Jsem přece Malfoy a ona jen mudlovská.... mudlorozená čarodejnice! Nemůžu o ní takhle přemýšlet!! Nadával jsem si v duchu.

„ Ahoj Dráčku!" vysvobodila mě z mých ujetých myšlenek Pansy. I když bych ji klidně vyměnil za tu Nebelvírku.

„ Ahoj Pans," zabručel jsem odpověď.

„ Hrozitánsky se mi po tobě stýskalo," zafňukala Pansy a objala mě. Snažil jsem se ji od sebe odtrhnout, ale ta když se chytí, pustí až když chce. Naštěstí mě zachráníl Blaise, na kterého se vrhla místo mě. Jen se na něm nedržela ani zdaleka tak dlouho a už zase byla namáčkala na lavici vedla mě.

„Ahoj Draco," pozdravil mě Blaise.

„Čau Blaisi," pozdravil jsem ho nazpět.

To už zařadili prváky a na stolech se objevila hostina. Dojedl jsem a zatímco Blaise a Pansy o něčem mleli, zavadil jsem pohledem o brunetku, která mířila ven z velké síně a automaticky jsem se taky zvedl. Pansy a Blaisovi jsem řekl, že si jdu vybalit. Byl jsem rád, že se mě na nic dalšího neptali.