Madly in love 2

1. kapitola

„Promiň brácho já nevěděl, že ta buchta je tvoje." a dával ruce na znamení, že se vzdává. Poodešel ode mě a já se konečně mohla normálně nadechnout. Otřela jsem si slzy a podívala se na Chrise.

Byl už ošetřenej, osprchovanej a oblečenej v civilu. Měl černé džíny a černé triko s krátkým rukávem které mu hezky obepínalo jeho svaly.
„Jsi v pohodě? Neudělal ti nic? " řekl Chris. Přikývla jsem. Ještě pořád jsem byla v šoku a špatně se mi dýchalo.

Už odmalička jsem chudokrevná a chybí mi v těle železo, takže na to mám prášky, ale zrovna je nemám u sebe. Co budu dělat?

Nejspíš poznal, že jsem neklidná. Přešel ke mě a já se svezla po zdi na zem a začala z hluboka dýchat.
Chytil mě za rameno. „Pokrč kolena skloň k nim bradu. " poslechla jsem ho. Furt jsem špatně dýchala. Ale po chvilce už to bylo dobré. „Lepší?" řekl Chris. Přikývla jsem. „Jak se jmenuješ? " zeptal se. „Jsem Noora." řekla jsem roztřeštěným hlasem." „Hezké jméno.. Myslíš, že se dokážeš postavit? "řekl. Přikývla jsem.

„Panebože.. Kde je Dylan! " začala jsem panikařit.
„To je tvůj kluk, co seděl vedle tebe na zápase?" zeptal se Chris. „Jo.. teda ne. Jsme jen kámoši. " přecházela jsem po chodbě sem a tam.

„Klid zavolal jsem nahoru aby mu řekli, že jsi se mnou." řekl jakoby nic a založil si ruce na prsou. „Cože jsi udělal?" zvýšila jsem hlas a nakrčila obočí. „Slyšelas.." pokrčil rameny.

„Jsi pěkný zvíře.." řekla jsem mu znechuceně. „Nejsi první, která mi to řekla. " ušklíbl se. Panebože je možné aby se mi někdo zprotivil tak, abych ho nenáviděla? „Mě nezajímají tvoje pocity." utla jsem ho a tím jsem mu setřela z tváře ten jeho povrchní a arogantní úšklebek.

„Na to jak ti bylo před chvílí zle jsi celkem pěkně protivná." přimhouřil oči. „Na to, že jsi před chvílí vyhrál jsi pěkně arogantní. " vrátila jsem mu.

Panebože.. Známe se jenom chvilku a už mě vytáčí. Nevyznám se v něm. Chvíli je hodnej a dá se s ním normálně mluvit a pak mu v hlavě asi přepne a je protivnej jak osina v zadku.

„Díky tobě jsem vyhrál." řekl zase vážně. A už je to tady. Zase si hraje na pana hodnýho. Je jak počasí. Jednou mluví tak a je sou tak. „Ale prosím tě.. Zase nepřeháněj."

„Když myslíš.. " pokrčil rameny a já měla chuť mu dát facku. „Chrisi máš tam telefon.. Shání tě nějaká Chloe." řekl nějakej chlápek. Nejspíš ochranka. „Řekni jí, že za chvilku přijdu. Ještě tady musím něco dořešit. " řekl mu Chris. Využila jsem toho a rozběhla jsem se nějakým směrem tak aby si toho nevšiml. Ani jsem se neotáčela a furt běžela dokud jsem do někoho nenarazila. „Promiňte.. Dylane!!" řekla jsem.

„Kde jsi byla proboha. Všude tě hledám. " řekl vystrašeně. „To je dlouhý příběh. Prosím tě už pojď. " dál to už nekomentoval. Dylan mě rychle odvezl domů, protože bylo už pozdě.

Přijela jsem domů o hodinu později.
Zítra je první den na vysoké a tak jsem se šla rychle osprchovat, nachystat do školy a rychle vybrala outfit. Unaveně jsem si lehla do postele a rychle usnula. Zdálo se mi o nějakém klukovi s arogantním úšklebkem.

Pro představu, jak vypadá Noora 😂

Pro představu, jak vypadá Chris. 😂