„ Ahoj Loui, musím ti něco říct. Něco dobrého a něco špatného“
„ Já taky mám pro tebe něco.“ Řekl.
„ Loui, než něco řekneš a uděláš, musím ti něco říct. Hrozně mě to mrzí, ale já to nechtěla udělat, ale stalo se“
„ Co se stalo?“ postavil se. Musím mu to říct, nechci žít ve lži.
„ Podvedla jsem tě….s Thomasem“ když jsem to říkala, měla jsem sklopenou hlavu.
„ Cože?!? Ty…on…vypadni! Nechci tě vidět…“ křičel na mě. A co jsem měla asi čekat, že poleze ke mně na kolenou? Ha, sladká ironie. Ještě chvíli jsem mu to zkoušela vysvětlit, ale nedalo se. Odešla jsem nahoru a vzala si papíry. Psala jsem dopis, jeden klukům a holkám, co mají dneska přijít a druhý jen Louimu. Dopis klukům:
„ Kluci a holky, vím, že co jsem udělala, se nedá odpustit. Hodně mě to mrzí ani nevíte jak. Nejradši bych se šla zabít za to, jak jsem mu ublížila. Pochopím, když semnou nebudete mluvit. Já chci nadále být vaše kamarádky, i když vy asi už ne. Pochopím kluci, když holkám řeknete, aby se semnou nescházeli. Všichni mi budete chybět. Hlavně ty Liamem, vždycky mě bude chybět zta voje otcovská starost o všechny, tvé moudré i když někdy otravné rady, vždy jsi mě vyslechl. Harry, ty mi budeš chybět taky. Ta tvá úchylnost, věděl si na Louise co zabírá, vždycky jsi mi poradil a ty moc dobře víš jak. Zayne…bude mi chybět to tvoje furt koukání do zrcadla, tvé nadávání na ostatní kde máš hřeben, gel atd.. a Nialle…ty můj jedlíku nenažraný ty mě budeš chybět hodně. Spolu jsme zvládli sníst i dvě lednice, ale i více…bude mi chybět tvá nenažranost a vtipnost a vy holky…my budete chybět taky…Sbohem, s Láksou Tery..“
Slzy tekly proudem, a zanechali i stopu na dopisu. Dala jsem to do obálky s nadpisem pro Ostatní a šla psát jeden pro Louise:
„ Lásko moje, mrzí mě to. Ani nevíš jak. Moc! Vím, že se to nedá odpustit. Tobě jsem to odpustila, ale ty jsi ses líbal jen s ní, ale já se s ním vyspala a je to velký rozdíl. Nechtěla jsem to udělat, ale alkohol dělá svý a vím, že vymlouvat se na alkohol je blbý. Vracím ti i zásnubní prsten, co já s ním budu dělat. Dej ho někomu, koho budeš milovat tak jako mně a já tebe. Nepřestanu tě milovat, Nikdy! Budu toho litovat napořád. Miluju tě, chci si tě pořád vzít, ale …. Sbohem, s láskou tvoje mrkvička Tery“
Hodně to bolí, ani nemáte tušení jak. Šla jsem dolů a všichni tam už stáli, asi už věděli, co se stalo. Všichni na mě hodili hnusný pohled. V krku se mi udělal ten největší knedlík na světě snad. Odložila jsem dopisy na stůl a k jednomu přiložila i prsten.
„ Ani nevíte, jak mě to bolí, že jsem mu ublížila. Loui…já…vracím ti prsten. Všechno co chci říct je v dopise, jsem velký srab vám to říct a ve vzduchu cítím, že mě tu nechcete a tomu i trošku chápu, ale přesto vám chci říct, že vás mám moc ráda a nikdy vás nechci ztratit, nikoho z vás. Sbohem…“ dopověděla jsem to a v tu chvíli jsem se ocitla v Niallovi náruči, slyšela jsem někoho mluvit „ co to děláš?“ ale nevnímala jsem to. Vím, že to byl Liam, Bolelo to, co řekl, jako by Niallovi zakázal, objímat svoji kamarádku, když ublížila jeho kamarádovi. Vzala jsem si svoje paky a odešla…navždy.
