Přiběh Poutníka

Prolog

,,Opravdu nevidíte jiné řešení?" mladá žena si bezděčně pohladila své vypouklé břicho, ačkoli ji dítě nekopnulo. Byla zoufalá, klepala se strachy, ale přesto musela být statečná. Stačil jeden chybný krok a ji společně s jejím nenarozeným dítětem zabijí. Posledních několik dní ji pronásledovali vrazi najatí jejím vlastním otcem. Nemohla si zvolit jinou cestu, ovšem ta, po které chtěla začít kráčet, znamenala nejistou budoucnost. Lepší ovšem nejistá budoucnost než žádná, která ji čekala zde.

,,Jiné řešení není. Pokud tedy chcete stále žít." oznámil jí muž, jehož pohled se upíral na staré dřevěné okno jeho skromné chaloupky. To, co tam spatřil, jej téměř vyděsilo. Vše, o čem mu zatím stačila povědět, bylo vedle toho výjevu téměř tak krásné jako procházka růžovým sadem. Stál tam sám král spolu se všemi jeho oddanými čaroději. Jejich moc převyšovala tu jeho, ale on ji musel ochránit. Proto se rozhodl otevřít portál a strčit ji do něj. Netušil, kde se princezna ocitne, ale věděl, že tam bude ve větším bezpečí než zde. Sotva stihl ten portál uzavřít, než se rozrazily dveře, ve kterých se objevil sám král.

,,Kde je?" zakřičel a začal se rozhlížet. Jenže ji nikde nezahlédl. Věděl, že tu byla, čarodějové ji pronásledovali až sem. Musela tu někde být.

,,Přišli jste pozdě." odvětil starý muž s úsměvem. Neměl, co by mohl ztratit. Princezna byla v bezpečí, splnil svou povinnost.

,,Poslal ji pryč portálem, pane." oznámil mu jeden z jeho čarodějů. Mladý, nezkušený, ovšem velmi mocný. Starý muž mu stihl věnovat jen krátký pohled než mu král zabodl do hrudi dýku. Vytáhl ji a pokusil se ránu vyléčit, ostatní čarodějové mu v tom ovšem bránili a on pomalu umíral. Upadl na zem a cítil, jak z něj s každým výdechem vyprchává život. Těch výdechů nebylo mnoho, než ztratil vědomí a odebral se do jiného světa. Král se jen zamračil, vzal si zpět dýku a otočil se na své poddané.

,,Ten, kdo ji najde a zabije ji i toho parchanta, se stane mým nástupcem." oznámil jim. Věděl, že to pro něj znamená smrt, ovšem to, že stále žila jeho nenáviděná dcera jej ohrožovalo na existenci též. To dítě, které stále nedonosila, byla jeho zhouba. Až se narodí, bude příliš mocné, budou ho chránit ta nejmocnější kouzla až do jeho plnoletosti. Teprve tehdy ho budou moci znovu zabít, ale to už bude pozdě. Jestli to prokleté dítě nezabíjí před jeho narozením, pak jej nezabijí s největší pravděpodobností nikdy, protože pak se z něj stane Poutník. Nebude potřebovat žádné portály, aby se dostal do jiného světa, dokáže to bez nich. Musí ho zabít, proroctví říká, že se stane vládcem jeho rodného světa a tím světem je tento. Král si velmi dobře uvědomoval, jak se stal i jeho předchůdci králi, zabili toho předchozího.

,,Pane, vím, v jakém světě je Vaše dcera." to na něj promluvil ten mladý. Když jej král viděl poprvé nevěřil, že je opravdu tak mocný, myslel si, že přehání, ovšem mluvil pravdu, byl opravdu velmi mocný. Nechal ho najít jeho třemi nejlepšími čaroději, kteří se po několika dnech vrátili v jiném stavu.

,,Přines mi její hlavu a jmenuji tě králem." usmál se na něj král. Mladík neváhal a otevřel svůj portál. Ten svět znal, tam se narodil on i mnoho jiných čarodějů. Je to jediný svět, ve kterém se čaroděj opravdu narodí. Dříve to platilo vždy, ovšem několik čarodějů z toho světa odešlo a založili si rodiny v jiných světech, a tak se i v těchto světech rodí čarodějové. Prošel portálem a spatřil ten důvěrně známý svět. Cítil magii princezny, věděl, že je velmi blízko. Rozhlédl se, bylo to ovšem zbytečné, její stopy nikde nenašel a jak by také mohl, její matka byla elfka a ona byla po ní. Svými chodidly nikdy nezkřivila ani jeden jediný lístek trávy. Čaroděj se tedy rozhodl pátrat po ní pomocí magie, která z ní a z nenarozeného přímo sálala.

Netrvalo dlouho a spatřil ji. Ta dívka byla sotva dospělá a už měla zakulacené bříško. Zoufale se rozhlížela kolem sebe, snad se snažila najít si přístřeší nebo někoho, do by jí pomohl. Místo toho se ovšem otočila na mladého čaroděje. Nemusel znát její původ, aby věděl, že stačilo jediné mávnutí její ruky a po něm by zbyla hromádka popela. Věděl, že se právě chystá zradit svého krále, ale stále v něm zbyla špetka důstojnosti. Poklonil se jí a zvedl ruce nad hlavu na znamení, že na ni nezaútočí. Ona pokývla hlavou. Povstal a přiblížil se k ní.

„Přísahám při všem, v co věřím, na svůj život, že tě nikdy nezradím a má věrnost bude patřit navždy jen tobě. Přísahám, že tě budu chránit, i kdyby mne tvá ochrana měla stát život. Přísahám, že po narození tvého dítěte, odpřísáhnu věrnost i jemu. Tak zní má přísaha." během odříkávání těch slov zavřel oči, cítil tak veškerou magii, kterými se zavazoval k věrnosti princezně.

„Já tvou přísahu přijímám. Víš něco o tomto světě?" její hlas ho hladil po tváři, cítil, jak propadá jejímu kouzlu. V tu chvíli mu zděšení rozšířilo jeho zorničky. Její otec, král, je čaroděj. Tohle není v moci elfů, natož půlelfů. Děsilo ho vědomí, že nejmocnější muž v království je čaroděj. Musí pryč, oba, a to co nejdříve, jinak je zmasakrují.  Když uslyšel kroky nedaleko od nich, věděl, že jejich cesta se musí rozdělit. Otevřel portál a chtěl jím prostrčit princeznu, jenže ta právě začala rodit. S portály byly dva problémy, těhotné mohly potratit, rodící mohly zemřít.

Věděl, že riskuje svůj život, ale i tak kolem princezny vytvořil ochranný kruh. Zaujal bojové postavení a zhluboka vydechl. Nevěděl, že když odpřísahá někomu ochranu, tak tu přísahu bude muset hned na to dodržet a prokázat dotyčné osobě věrnost. Byla to malá tlupa, skládající se ze tří čarodějů a dvou žoldáků. Věděl, že je musí rozdělit, kdyby na něj zaútočili všichni najednou, zabili by ho a pak i princeznu a dítě. Levou nohou udělal úkrok dopředu a mírně doleva.  Připravil se na první úder.

Princezna sténala bolestí, ale i tak se ze všech svých sil snažila porod, co nejvíce zkrátit. Pokud bude rodit příliš dlouho, všichni tu zemřou. Znovu a znovu tlačila a snažila se dítě odrodit, to si však dávalo na čas. Obávala se o čaroděje, ačkoli věděla, že ji původně chtěl zabít, ale teď jí musel chránit. Bála se i o dítě, mohlo by při dlouhém porodu zemřít. Znovu vykřikla bolestí a jen vzdáleně si uvědomovala boj probíhající kolem ní.

Čaroději začaly brzy docházet síly, ti tři věděli moc dobře, že stačí útočit na jeho ochranný kruh a bude ho muset zrušit, jinak zemře vyčerpáním. Věnoval princezně letmý pohled, bolest, která se odrážela v její tváři, ji dělala o mnoho let starší. Našel v sobě nové síly a znovu na ně zaútočil.

Dítě konečně začalo opravdu přicházet na svět. Princezna mávla rukou k místu pod jeho hlavičkou a naposledy zatlačila. Dítě začalo plakat, bylo zdravé. Mávla k němu rukou a dítě bylo zavinuté v plenkách. Vyčerpaně se podívala směrem k zápasu mezi posledními dvěma čaroději a jejím čarodějem. Nechala ochranný kruh zmizet a vydala se, naprosto zničená a vyčerpaná, na pomoc jejímu ochránci.

Čaroděj si všiml až v poslední chvíli, že smrtelné kouzlo nebylo mířeno na něj, ale kamsi za něj. Pak zaslechl ohlušující ránu. Otočil se a spatřil princeznu chránící se před kouzly těch dvou. Dítě nikde neviděl a ani ho neslyšel, obával se tedy nejhoršího. Vydal se princezně na pomoc. Brzy se na ní projevila její únava a její vyčerpání. Nestihla se před kouzlem chránit a po zasažení vzplála. Netrvalo dlouho a zbyla z ní jen hromádka popela. V tu chvíli pronikl tichem dětský pláč. Čaroděj si ho všiml, doběhl k němu, otevřel portál a proběhl jím. Dítě je v bezpečí, navzdory matčině smrti. Musí najít jeho otce. Přivinul si malé tělíčko k sobě a snažil se jej utišit, ale dítě stále plakalo, jakoby snad o ztrátě matky vědělo a plně si ji uvědomovalo. Hned po zavření portálu otevřel čaroděj ještě jeden, na místo, kde si všichni otevírají portály. S jednou mladou trpaslicí se vydal do světa věčné tmy. Odtamtud po několika dnech odešel do světa elfů, kde se schovával předstírajíc, že je obyčejným člověkem.