Myslí, že smutek a bolest přináším
a tak radši lidi tiše opouštím
Hledám místo, kde bych mohla žít,
hledám duši, která by mě mohla pochopit.
když slzy denně roním, když mě pohledy lidí kamenují, vždyť přeci tak bezcitná nemohu být?!
Tak proč tolik utrpení?
Zřídka jsem jen chtěla lásku znát,
ne ji jen z povzdálí sledovat.
Každý prý svou polovičku má,
která má tě ráda,
tak proč si osud, musí takhle hrát?
Proč jen zoufalé dívce
neběží život jako v pohádce?
A proto smířila jsem se v samotě
