Otevírám dveře domu,
kdy tu náhle ztuhnu.
Vidím tělo pána domu!
Tak si k němu kleknu.
Zkoumám zda-li jetě ije,
puls necítím ádný.
Tolik krve z něho leje.
To byl útok vraedný!
Procházím se dál po domě,
kdy tu v kuchyni spatřím
tělo patřící jeho eně
s nabodnutým ostřím.
Patnáct bodnutí utrpěla.
To muselo bolet.
O jeden prst přitom přila.
Ta musela křičet.
Otočím se na chodbu
jdu do otevřených dveří,
a tu vidím leeti
mladého Lendovic Kubu
Na jeho tělo
to je pohled!
Bez očí tu leelo.
Radost tohle vidět.
Neměl oči
ani ruce
ani nohy
nato plíce.
Suvenýry vrah si vzal.
Tuhle vradu si určitě vychutnal.
Tím si jistý jsem.
Kdo by to mohl lépe ne-li vrah vědět jen?
