Holiday

1

„Pospěš, jinak nám to uletí" křičela na mě máma z kuchyně
„už běžím" zakřičela jsem, nebyla to tak úplně pravda jelikož jsem neměla zabalené všechny věci v kufru. Seděla jsem na své královské posteli v růžovém pyžamu s králíčkem uprostřed, který mi jako dárek k narozeninám koupila před dvěmi lety babička. Občas mi přijde že mě všichni berou jako malou holku. Hleděla jsem do svého kufru, který byl položený na šedém koberci, jako by mi tupé zírání pomohlo si zabalit. Vstala jsem z postele a začala se procházet po pokoji a kontrolovala každou poličku i skříňku, v kufru jsem měla téměř všechno ale nemohla jsem se zbavit pocitu že jsem na něco zapomněla. Nedávala jsem pozor na čas, zpanikařila jsem když jsem se podívala na hodiny. Vyběhla jsem ze svého pokoje a zamířila jsem rovnou do koupelny, tam jsem se na sebe podívala do zrcadla. Vlasy mi stály do všech stran, měla jsem kruhy pod očima a moje tvář vypadala jako by ji něco přejelo.

„no nic, to dáme do pořádku, snad" opláchla jsem si obličej studenou vodou , vyčistila si zuby a snažila se učestat si vlasy. V koupelně jsem strávila celou věcnost než mi došlo že se rychle musím jít připravit. Vyběhla jsem z koupelny a mířila rovnou do pokoje. Otevřela jsem skříň a prosila jsem abych si něco vybrala rychle, obvykle mi to trvá celou věčnost. Naštěstí jsem uviděla černé legíny a mikinu ktera už toho má hodně za sebou, rychle jsem se oblékla a zamířila ke svému kosmetickému stolku. Make-up jsem příliš neřešila, jen korektor, řasenku a lesk na rty, vlasy jsem si stáhla do drdolu. Popadla jsem kabelku do letadla a zabalila si ty nejnutnější věci jako notebook, sluchátka, nabíječky, knihu, láhev s vodou a sušenku. Popadla jsem kabelku a kufr a vyřítila jsem se ze svého pokoje do kuchyně kde na mě už čekala máma s Juliette, moji malou sestrou. Těšila jsem se na tuhle dovolenou i když jsem to místo dobře znala, jedeme tam už po třetí.

„Kde jsi byla tak dlouho Grace ?! Čekáme tady na tebe celou věcnost" máma byla naštvaná a ani se jí nedivím, opravdu jsem se připravovala dlouho
„promiň mami, příště budu rychlejší" podívala se na mě zkoumavým pohledem. Vzala jsem si své bílé tenisky a vyběhla ze dveří. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a zadívala se na nebe. Léto není období které si užívám, ale dnes jsem se cítila příjemně. Květiny se houpali ve větru, ptáci zpívali a poletovali nám nad hlavami a já tam stála a pozorovala ten obraz.
Poskočila jsem když jsem ucítila ruku na svém rameni, „běž už do auta Grace". Zamířila jsem k autu kde už čekala moje sestra, otevřela jsem kufr a dala do něj zavazadlo a kabelku a nastoupila jsem. Z kapsy jsem si vytáhla mobil a sluchátka a zaposlouchala jsem se do melodie mé oblíbené písničky. Miluju hudbu, je to můj život, moje osobní místo kde se nemusím o nic starat. Divála jsem se na mihotající se krajinu vedle nás a má víčka se zdála být těžší. Nakonec jsem zavřela oči a usla jsem. Z mého spánku mě vytrhla ruka, která se mnou opatrně zatřásla.

„Vstávej zlatíčko, už jsme tady", otevřela jsem oči, vytáhla jsem si sluchátka a protáhla se. Z toho spaní v autě jsem byla uplně ztuhlá. Zamířila jsem ke kufru, který jsem následně otevřela a vzala si své zavazadlo a kabelku. Spolu s mámou a Juliette jsem se vydala na letiště. Měli jsme ještě chvíli čas tak jsme se rozhodli že si na chvilku půjdeme sednout. Jen co jsme si sedli, ohlásili náš let tak jsme se vydali do letadla už jen s příručními zavazadly. Čím víc jsme se blížili, tím víc jsem byla nervózní. Letěla jsem už tolikrát ale vždy jsem se cítila jako po prvé, ten adrenalin a strach byl ve mně. Neuvědomila jsem si že to nejspíš dávám příliš znát, až do chvíle kdy se na mě máma zadívala a otočila si mě k ní.

"Snad nemáš strach" usmála se na mě. "NE" řekla jsem možná až příliš rychle takže mámě došlo že lžu, "tak fajn, ano mám strach" nerada říkám kdy mám strach, cítím se slabá a zranitelná. "Ty, to zvládneš, letěla jsi už tolikrát a vždy jsi to zvládla, a přece létání miluješ". To byla pravda, milovala jsem létání, ten pocit volnosti, všechny starosti jsou pryč, když jsem v letadle a podívám se z okna vždy mě to uklidní. Usmála jsem se na mámu a pokračovala dal ke svému sedadlu. Juliette a máma měli sedadla jinde než já, protože máma mi zarezervovala dvě místa aby mi bylo pohodlněji. Když jsem stala u svého místa rozloučila jsem se s rodinou a sedla jsi. Po chvíli jsem si z tašky vzala knihu a začala si číst.

"Ahoj".

———————————————————-
Ahoj všichnii pokud jste došli až sem nejspíš to znamená že vás kniha zaujala, gratuluju a dekuju. 🥳 Každopádně nevím kdy vyjde další kapitola protože teď nebudu mít moc času ale slibuju že se budu snažit. Přeji příjemné čtení
-carin 🖤