Poezie

Samota

Je těžké být bez přátel. A ještě těžší být s falešnými přáteli. Zdá se vám tohle tvrzení zvláštní? Mě ne...přece jenom když mám falešné přátelé co mě po pomlouvají kde můžou a baví se se mnou jen za okolností že někdo z jejich skupinky chybí a následné uvědomění tohoto faktu je horší než být bez přátel. Tolik to nebolí.
Zažívání dny kdy se vše zdá být fajn. Poté se vrátí kamarádka mé "kamarádce" a jsem zase sama.
Jak by si se cítil ty kdyby s tebou každý jednal jako s hadrem a přehazovali si tě jako horký brambor? Byl by si šťastný? Měl by si rád svůj vlastní život? Nebo by si se utápěl v depresích a myšlenkách co děláš špatně že nemáš pravé přátele?
Je těžké sedět v lavici a vidět jak se všichni baví. Být opuštěna. A chtít vykřiknout své pocity. Však nemůžu a ani to nikoho nezajímá. Čím dál více se utápět sám v sobě.
Občas kolem sebe můžete takovéto lidi vidět. Lidi co jsou odstrčeni. Prosím vás o jedno. Pokud někoho takového znáte jděte za ním. Mluvte s ním. Třeba je fajn a můžete toho jít dost společného a nebojte se že by se vám někdo smál že se s ním bavíte. Je to od nich dětinské. Můžete takovému člověku hodně pomoci. Jenom si s ním popovídat, přisednout na obědě atd.
Sama jsme to zažívala a vím jak je to těžké.
Zkuste se nad tím zamyslet prosím.