Je zpátky, Voldemort je zpátky. Jediná věta plná strachu, bolesti i vzteku.
Remus seděl u kuchyňského stolu a s prázdným dutým pohledem roztáčel stříbrnou minci. Byla to tupá prázdná činnost, která ho ale jistým způsobem uklidňovala.
Mince se chvíli točila, vrhala odlesky plamene svíčky, která stála na stole, a poté se s drnčením zastavila, jen aby jí Remus mohl roztočit znovu.
Dělal to už hodiny.
Bylo něco po půlnoci, Voldemort je zpátky a on sedí v kuchyni a točí pitomou mincí.
Vztekle jí popadl a pevně sevřel ruku v pěst, až mu zběleli klouby a mince se mu zarývala do dlaně.
Měl vztek sám na sebe a na svůj život.
Už přes rok se trápil tím, že jen kvůli němu strávil jeho přítel dvanáct let v Azkabanu, Peter by zřejmě vyzradil Jamesův a Liliin úkryt tak jako tak, ale kdyby se kvůli němu nenaučil být zvěromág, poslali by ho za to do Azkabanu - hnil by tam v malé špinavé cele a Voldemort by teď nebyl zpátky.
Když se k němu doneslo, že to byl právě Peter, kdo ho přivedl zpět, měl Remus co dělat, aby nezačal mlátit do nejbližší zdi.
Sevřel pěst tak silně, že mu z ní na stůl začali odkapávat velké kapky krve.
Probral se ze zamyšlení a rozevřel dlaň. Mince mu na několika místech rozdrásala kůži až do krve - ne že by ho to příliš trápilo.
Znechuceně pustil minci na stůl, otřel si dlaň do kalhot a vydal se po schodech nahoru z kuchyně.
Už několik měsíců bydlel se Siriusem v domě jeho rodiny, bylo to velké chladné a nepřátelské sídlo zdobené usekanými hlavami domácích skřítků, trollí nohou a portrétem Siriusovy matky, která křičela nadávky na celý dům, dokud ji společně nezakryli špinavým kusem hadru a s domácím skřítkem, který se svými názory a nadávkami příliš nelišil od nejhorších smrtijedů; přesto byl rád, že nemusí být znovu sám - hlavně proto že Siriuse neohrožoval o nic víc než on jeho.
V mezích toho, že byl bez práce či zázemí a vlkodlak byl poměrně šťastný, takže co jiného mohl čekat, že se stane? Tenhle vesmír si prostě zásadně nepřeje, aby byl šťastný.
Když se chystal jít nahoru do své ložnice, dveře se otevřely a do chodby vstoupil Sirius. "Ještě jsi vzhůru?" podíval se na něj překvapeně.
"Ne, jsem náměsíčný..." povzdechl si " jak bych mohl spát?! Jak to šlo?"
"Obešel jsem všechny...Emmeline byla trochu překvapená, ale na ministerstvo neposlala."
Remus jen přikývl.
"Brumbál přijde prý zítra brzy ráno, stejně tak Pošuk a vyřídíme to nejdůležitější."
"Nevěřil bych, že v tom budeme někdy znovu."
Sirius se zatvářil stejně sklesle jako on. "Asi bychom se měli jít na zítřek vyspat, ale potřebuju se pořádně napít. Přidáš se?"
Remus zavrtěl hlavou "Ne, potřebuju to nějak v klidu vstřebat...sám," s odevzdaným výrazem se vydal do schodů.
Nechtěl, aby mu Sirius vymlouval jeho výčitky, neuměl se o své obavy dělit, byl zvyklý je v sobě uzavřít a nechat je vstřebat. Byl si jistý, že tentokrát se mu to nepodaří, ale nechtěl tím alespoň zatěžovat Siriuse.
Ani se neobtěžoval svlékat, protože věděl, že stejně neusne, jen si lehl zády na postel, prázdně zíral do stropu a nenávistný hlas mu v hlavě křičel: Voldemort je zpátky, VOLDEMORT JE ZPÁTKY!!! A je to tvoje vina!
