Matka mě vezla na letiště. Všechna okýnka v autě byla stažená. Ve Phoenixu bylo čtyřiadvacet stupňů, nebe dokonalé modré, bez mráčku. Měla jsem na sobě své oblíbené tričko bez rukávů, z bílé madeiry bylo to takové moje gesto na rozloučenou. Místo příručního zavazadla jsem si nesla jen dlouhou bundu z kapucí.
Na Olympijském poloostrově na severozápadě státu Washington existuje městečko jménem Forks , schované pod téměř neustálým příkrovem mraků. V tomhle bezvýznamném městečku prší víc než na jakémkoliv jiném místě Spojených států amerických. Právě z tohoto místa a jeho ponurého, všudypřítomného stínu moje matka utekla i se mnou, když mi bylo jen pár měsíců. A právě v tomhle městečku jsem byla každé léto nucena strávit jeden měsíc až do věku čtrnácti let. V tom roce jsem se do toho konečně vložila a tak poslední tři roky se mnou můj táta Charlie trávil čtrnáct dní prázdnin v Kalifornii.
A právě.........
Jestli chcete pokračování napište to dolů do komentářů a zítra asi ve 3 ve 4 hodiny to udělám ale musí te to napsat jinak se to nedozvím jestli chcete pokračování takže až si toto přečtete tak hned to dolů do komentářů napište!
A já se sváma loučím.
Vaše Zdeňka
