Lepší už to nebude

1 Díl

"Collinsová, jdete pozdě." Vytkl mi učitel.
"Omlouvám se pane učiteli už se to nebude opakovat."
Jen zamrkal svými oříškovými oči. A dál si všímal svých papírů na stole.
"Takže třído, dnes vás mám na supl. Věřím, že všichni máte svoji práci a nebudete mě rušit." Zamračil se a podíval se po třídě a pak si jen sedl za svůj stůl. Rozhlédla jsem se po třídě většina už měla v rukách mobil a nebo spali. Vytáhla jsem si ze svého batohu skicák. A začala kreslit. Miluju kreslení a taky čokoládu s oříšky. Taky mě baví vařit, ale jedním z mých velkých koníčků je právě kreslení. Zavibroval mi mobil, který jsem měla na svém stole. Svoji tužku jsem si zastrčila za levé ucho a podívala se, kdo mi píše. Byla to má nejlepší kamarádka Amy. Jen jsem se usmála na displej a podívala se co mi přišlo za zprávu.

Ahoj Emily, zítra přijedu z Itálie. Tak se uvidíme a všechno ti povyprávím. 🙂

Dobře Amy budu se těšit. ❤️
Odepsala jsem ji.

Pak jsem se zase věnovala svému skicáku, ale vyrušelo mě zaklepání na dveře.
"Ano?" odpověděl pan učitel Holmes, kterého jsme měli na matematiku.
Do třídy přišla naše ředitelka Bridgesová.
"Dobrý den, nerada ruším, ale chtěla bych třídě něco oznámit."
"Jistě paní ředitelko."
Odpověděl ji pan Holmes.
Ředitelka přistoupila blíž aby nás všechny viděla. Rozhlídla se po třídě a počkala než bude úplné ticho.
"Ráda bych vám oznámila, že budete mít nového učitele. Věřím, že jste dospělý a jste už ve 3 ročníku. Takže očekávám, že se k panu Hunterovy budete chovat slušně." Skončila svůj proslov.
Jen jsem přikývla hlavou a pozorovala svoji třídu. Ostatní spolužáci měli v uších sluchátka a kývali hlavou v rytmu hudby a nebo pouze poslouchali. Odhrnula jsem si neposlušný pramen za vlasy. Ředitelka se jen rozhlídla po třídě jestli ji všichni pochopili. Otočila se a odešla. Strčila jsem si do uší sluchátka jako celý zbytek třídy a pokračovala ve své práci.
***
Bylo to tady. Jen jsme všichni čekali až se otevřou dveře a dovnitř vstoupí tlustý, starý, neoholený a spocený chlapík. Když se otevřeli dveře vstoupil úplný opak. Mladý a pohledný chlapík v bílém triku a roztrhaných džínách. Prohlížela jsem si ho jako celá třída. Jen se porozhlédl po třídě a všechny své papíry položil na stůl. Na chvíli se střetl s mým pohledem.
"Takže jmenuju se Jack Hunter a budu vás učit český jazyk a také vás mám na tělocvik. A jelikož vás neznám tak se mi všichni představíte a něco hezké ho mi povíte." Celá třída s nesouhlasem vzdychla a neodpustil si několik poznámek.
"Tak se uklidníme a začneme. Nejdřív začneme od okna od první lavice."
Dívka s černým trikem a červeným kardiganem se postavila a představila se.
"Jmenuju se Caroline je mi 18 let a jsem z Prahy."
Jen kývnul a pokračoval dál. Pak přesunul své smaragdové oči na mě. Musím uznat, byl opravdu hezký. Obzvláště jeho oči a krátké vlasy, který měl jemně kudrnaté. Stoupla jsem si a představila se.
"Jmenuju se Emily Collins je mi 19 let. Mám doma králíčka jménem Carrot a mám staršího bratra. Aaa..." zamyslím se. "Mám nudný život." A posadím se do své lavice. Kývl hlavou. A věnoval mi letmý úsměv. Když už se mu všichni představili. Zazvonilo.
***
Dojela jsem domů a batoh hodila do chodby. Byla jsem už unavená. Lehla jsem si do obýváku a zapla si film, který jsem měla stažený. Přikvapilo mě, že je můj učitel opravdu mladý. Čekala jsem zatrpklého staříka. Když skončil film vytáhla jsem si svoji oblíbenou knížku. Udělala jsem si kakao a zabalila se do deky. Miluju tyhle dny. Venku sněží a já jsem v teple svého domova a hřeje mě sladká tekutina. Zbožňuju čtení a nejvíc miluju detektivky.
***
"Jsem doma. " Zařvala máma z chodby. Měla plné ruce tašek, jelikož byla ještě nakoupit jídlo. Pomohla jsem ji a ona mě obdařila svým úsměvem.
"Je tam hrozná zima. Máš připravené všechno do školy?" Zeptá se mě.
"Jo neboj." Odpovím jí a uklidím jídlo do ledničky.
"Jak bylo v práci?" Zeptám se jí.
"Šlo to jsem jen unavená. Nevadí když si půjdu lehnout?" Zavrtím hlavou a dál skládám jídlo do ledničky.
Políbí mě na čelo a odchází do své ložnice. Pak ještě umyju nádobí a připravím se na zítřejší den.
Udělám si večeři a projíždím na svém notebooku sociální sítě. Notebook zavřu a připravím si své oblíbené pyžamo na spaní. K tomu si vytáhnu svůj župan s králíčkem aby mi nebyla zima až vylezu ze sprchy. Připravím si ručník, osprchuju se a vyčistím zuby. Pak už se jen odlíčím a vlezu si do postele.
**
"Do háje zase nestíhám." Navlíkám si v tom spěchu své oblíbené džíny. Zase jsem zaspala, jak jinak. U mě se to stalo i pravidlem. Jen si rychle vyčistím zuby a spěchám rychle do školy. První hodinu máme češtinu. Když doběhnu do školy tak už je třicetpět minut po zvonění. Rychle se přezuju to hodím bundu do skříně a spěchám do třídy.

Stojím za dveřmi a jen se trochu upravím. Ale než stihnu zaklepat. Otevřou se dveře a já se srazím s naším učitelem Hunterem.
"Ale, ale.. Dobrý den slečno, máte 40 minut zpoždění, jak mi to vysvětlíte? "
"Víte pane učiteli.." zamyslela jsem se. "Já jsem zaspala víckrát se to nebude opakovat."
Jen se na mě podívá a usměje se. Musela jsem vypadat, jak největší blbec. Vlasy mi stáli na hlavě a tváře jsem měla celé zarudlé. Jen jsem rychle oddychovala.
"Dobře, běžte do své třídy. Zachvíli přijdu."
To si uhodl ještě budu běhat na tak na to zapomeň. Pomyslím si. Upravila jsem si své vlasy a přišla do své třídy.
"Ahoj Amy. " Sednu si k ní.
"Zase pozdě? "
"Zaspala jsem."
"Kolikrát si tenhle rok zaspala?" Nad tou představou se zasměje.
"Nevím a ani to nechci počítat kolikrát jsem řekla učitelům, že se to nebude opakovat." Zazubím se na ní.
Netrvalo dlouho a učitel přišel.
"Takže v pátek si přinesete prezentaci na téma kuchyně. Můžete si vybrat jakoukoliv chcete italskou, francouzskou.. Nějaké otázky."
Rozhlédne se po třídě.
Blondýnka vymrští okamžitě ruku nahoru.
"Ano?"
"Jste zadaný?" Nad tím se jen pousměje.
"Ne nejsem. Nějaké otázky ohledně dnešní hodiny?"
"Co všechno tam má být?" Zeptá se Amy.
"Jak jsem řekl stačí když napíšete něco o té kuchyni, napíšete mi, jak se snídaná, co se obědvá a tak dále. Hlavně mi naposlední stránku nezapomeňte přidat recept." Skončí svůj proslov. Zazvoní na další hodinu, kterou nějakým způsobem přežiju. Jako poslední máme tělocvik. A samozřejmě musíme cvičit v hale, jak jinak. Jen doufám, že nebudeme skákat přes kozu. Všichni jsme se venku naschromáždili a čekali na pana učitele.
"Tak třído, chybí někdo?" Dívá se na nás. A čeká na odpověď.
"Pane učiteli, kdy půjdeme do haly? Je tady zima, jak v prdeli." Ozve se spolužák. Tomu se jen s Amy zasmějeme.
"Dobrá tak jelikož je tady zima jako v prdeli přesuneme se do haly. A pak budeme skákat přes kozu." Skoro celá třídá otráveně něco huhlá.
No samozřejmě, jak jinak. Musíme vždy dělat to v čem nejsem žádný odborník. Problém je, že mi tělocvik vůbec nejde a už vůbec né skákání přes kozu.
**
"Collinsová je na řadě."
Povzdechnu si. Pokusím se kozu přeskočit, ale marně.
" Slečno Collinsová říkal jsem přes kozu né na kozu."
"Nojo" zamrmlám.
Nad tím se jen pousměje. Naštěstí jsem dopadla o hodně líp něž jedna naše spolužačka, co si natloukla své citlivé místo.
"AU!" Sykl pan učitel když ji uviděl.
Ona jen na něj zasyčela a řekla mu něco ve smyslu, že kvůli němu nebude mít děti a dost ho sjela, že se tomu smála celá třída. Měli jsme poslední hodinu s panem učitelem Hunterem. Jelikož nám tělocvik na poslední hodinu odpadl kvůli tenisu museli jsme zůstat ve třídě.
"Je to vaše poslední hodina, tak si můžete dělat, co chcete, ale poprosím v tichosti." podívá se na nás jestli jsme to všichni pochopili. Pak jenom kývne a věnuje se svým papírům. Jako vždy když nemám, co dělat si vytáhnu svůj skicák a tužka si dám do pusy. Pak z něj jen utrhnu papír a začnu kreslit.
" Krásná kresba. " Leknutím nadskočím a on se na mě usměje. Musím říct, že jeho úsměv mě přivádí k šílenství a je opravdu kouzelný.
"Děkuju." Také mu věnují úsměv. Když zazvoní na konec hodiny zvedám se a jdu že třídy jako poslední. "
" Em, že? Zeptá se mě.
"Stačí Emily." opravím ho.
Nad tím se jen pousměje.
"Chodíš do nějaké kroužku Em?" S důrazem řekne mé jméno a uličnicky se usměje. To mě trochu naštve.
"Jsem samouk." Přistoupí ke mě blíž.
"Kreslíš dlouho?" Jen přikývnu hlavou. Naše oči se střetnou a já spatří jeho smaragdové oči.
"Rád bych něco viděl."
"Co chceš?" Vykulím oči a čekám na jeho odpověď. Trošku se zastydím když si uvědomím, že jsem mu zatykala. Jen skloním hlavu a dívám se na zem.
"Myslel jsem ty kresby." Opět se usměje. Zase ten úsměv z kterého se mi podlamují kolena. Podívá se na mě a schová mi pramen vlasů. Z údivem se na něj podívám. Jsem z jeho blízkosti nervózní, ale když se odtáhne je vše jako předtím.
"Tak se měj Em." Zase ta přezdívka. Než odejdu s učebny zastavím se a otočím se na něj.
"Nashledanou pane Huntere." Oplatím mu a dám důraz na jeho jméno. Jen se na mě usmívá. Odejdu ze šibalským úsměvem. Pak už jsem jen přišla domů a pomazlila se s Carrot.
Večer jsem si vyčistila zuby a odlíčila se. Už jsem jen zavírala oči a za chvilku jsem usnula.

První díl venku doufám, že se vám líbí.

-Vaše Bee