Maybe once

1.

Melanie začala nervózně přecházet z místa na místo. Její čas se blížil rychleji a rychleji. Měla trému. Byl to největší krok, ke kterému se odhodlala.
Dlouho sledovala soutěže typu X faktor, než se rozhodla se přihlásit. Dnes ráno mluvila se svým přítelem Adamem, který ji v jejím rozhodnutí podporoval, a přestože ji kvůli svému studiu nemohl přijet podpořit osobně, věděla, že ji drží pěsti a věří, že postoupí. Je to jediná osoba, která ji ještě zbyla.
O rodinu přišla při autonehodě, kde zemřeli její rodiče i bratr. Sama byla v tom autě také, ale jako jediná přežila. Nidky nepochopila proč právě ona zůstala na živu a oni zemřeli.
Po této události se rozhodla rodnou zemi opustit a vydat se zkusit štěstí v Londýně. Do této chvíle pracovala v hotelu jako pokojská, a pokud dnes neuspěje zase se k této práci vrátí.
"Melanie, jste na řadě. Můžete jít na pódium." Řekne muž ze štábu. "Děkuji." Usměje se vždy zdvořilá dívka.
Vystoupá po schodech a se zatajeným dechem se postaví před porotu. Tři z nich se na ni usmějí, jen jeden, Louis, zatím ani nezvedne oči od papírů, kam si zřejmě dělá poznámky k předchozímu vystoupení.
"Dobrý večer, jak se jmenujete?" Osloví ji Simon. "Dobrý večer, jsem Melanie." Odpoví nervózně. "Odkud jste a kolik vám je let?" Pokračuje jediná z žen v porotě Amanda. "Narodila jsem se v České republice, ale nyní žijí už rok v Londýně a je mi 21 let." Odpoví znovu.
"Zajímavé, co jste si pro nás připravila?" Táže se Robbie Williams. "Zazpívám píseň Someone watching over me od Hilary Duff."
Něco v jejím hlase Louise zarazí, ale stejně musí dopsat poslední poznámky, jinak by zapoměl co chtěl. Další průběh rozhovoru moc nesleduje, ale když začne hrát hudba, dopíše poslední slovo a přesně chvíli, kdy dívka začne zpívat zvedne pohled. A v tu chvíli jako by všechno ostatní zmizelo. Najednou tu byla jen krásná zpívající dívka a on.
Dlouhé blond vlasy ji splývaly po zádech, upnuté černé šaty po kolena zvýrazňovaly její postavu, která nebyla ani hubená, ani tlustá. Byla tak akorát.
Její oči měly překvapivý třpyt, který mohly způsobit snad jen slzy, které chtěly ven, ale ona je ze všech sil zadržovala.
Bylo poznat, že každé slovo, které vyšlo z jejích plných rtů myslela vážně. Každý kousek té písně prožívala jako by o tom co zpívá přesvědčovala nejen sebe, ale i všechny okolo.
Mělo to na něj takový účinek, že měl chuť vstát od stolu a sevřít ji ve svém objetí. Tohle ještě nikdy u nikoho nepocítil. Poznal spoustu zpěváků a zpěvaček, mužů a žen, ale dnes poprvé cítil silné spojení s tím, kdo stál na pódiu.
Přistihl se, že i jemu se do oči derou slzy, proto je zavřel a jen nehnutě poslouchal.
Melanie si všimla Louisova pohledu, i pozdějšího třpytu v jeho očích, než je zavřel, ale nijak to nebrala vážně. Věděla, že přišel o matku, kterou hluboce miloval, proto si myslela, že si na ni vzpomněl. Ani ve snu ji nenapadlo, jaké pocity to v něm opravdu vyvolává, a že vycítil její vlastní bolest, kterou touto písni vyjadřovala.
Když dohral poslední tón písně, sál zůstal tichý. Začala být nervózní, protože se svou sebedůvěrou, které teda moc nebylo, si myslela, že byla špatná.
A potom to propuklo. Všichni v sále začali vstávat a tleskat, včetně poroty. Louis vstal jako poslední a zuřivě tleskal. Když se na ni znovu podíval, měl znovu chuť ji obejmout a tentokrát i políbit, což ho trochu vyděsilo.
Když sál utichl, slova se ujal Simon. "Musím říct, že jsme tady měli spoustu špatných zpěváků, měli jsme tady spoustu dobrých zpěváků a i pár těch výborných. Ale skvělých zpěváků, kteří by mě přesvědčili, že na to pódium patří, a kterým bych věřil každičké slovo, těch tady bylo jen pár. A ty jsi jedna z nich. Já jsem z tebe cítil, že ty to nejen zpíváš, ale že tomu i věříš. Cítím z tvého vystoupení sílu." "Děkuji." Melanie nemůže uvěřit svým uším. Právě od Simona čekala kritiku. Další se slova ujme Amanda, která své slzy ani neskrývá. "Bylo to... páni... nevím jestli se to dá vůbec vyjádřit slovy." Setře si slzy z tváře. "Úplně jsi mě uchvátila. Máš obrovský talent a potenciál." Řekne nakonec. "Souhlasím. Něco takového jsem už dlouho nezažil." Přidá se Robbie. "Já musím říct, že ve chvíli, kdy jsi začala zpívat, všechno okolo mě zmizelo. Byla si tady jen ty a já vnímal každičký detail toho, co jsem právě slyšel. A je dobře, že jsem tady, protože ty jsi přesně důvod, proč tato soutěž vznikla." Zakončí to Louis a Melanie je bez dechu. Nečekala takovou chválu. Vždycky věděla, že má pěkný hlas, protože ji o tom přesvědčovali její rodiče, ale nikdy by si ani nedovolila pomyslet, že by dneska slyšela tyhle věty z úst tak významných osobností. "Děkuji." Vysouká ze sebe nakonec celá dojatá.
"Takže půjdeme hlasovat." Řekne Simon. "Rozhodně ano." Řekne Robbie. "Obrovské, gigantické ano." Přidá se Amanda. "Na 1000000% ano." Směje se Louis. "Máš 4x obrovské ano, postupuješ." Zakončí to Simon. "Děkuji, mnohokrát vám děkuji." Melanie má slzy na krajíčku, což Louis okamžitě vycítí, proto udělá něco, co překvapí nejen všechny v sále, ale i jeho samotného. Vstane od stolu a jde ji obejmout.
Melanie, která je stále úplně v šoku objetí oplatí. "Bylo to vážně něco úžasného. Těším se na další vystoupení." Pošeptá ji a pomůže jí po schodech do zákulisí. Při cestě zpátky musí myslet na to, jak obrovskou chuť políbit ji měl. To se mu s žádnou ženou ještě nestalo. Posadí se zpátky na své místo avšak přestože dívka už je nejspíše dávno pryč, on jí nemůže dostat z hlavy. Stále myslí na její úsměv, díky kterému by roztál i led na Antarktidě. Oči, které byly tak upřímné a nezkažené, ale zároveň plné bolesti z minulosti, o které neměl ani ponětí, a přesto ji cítil. Až do konce natáčecího dne měl této krásné dívky plnou hlavu. Ostatní porotci si všimli, že je s ním něco jinak, ale nenapadlo je, že by v tom mohla být talentovaná dívka, obzvláště proto, že Louis byl známý svým postojem k lásce a vztahům.
Melanie vyšla z budovy, kde se konal kasting a stále nemohla uvěřit, že se to opravdu stalo. Měla pocit, jako by to celé byl jen sen a ona se každou chvíli probudí. Došla k nejbližší lavičce a posadila se. Vytáhla z kabelky cigarety a jednu si zapálila. Sama na sobě tento zlozvyk nesnášela, ale stále neměla sílu s tím přestat.
Rovněž vytáhla i telefon, aby poslala esemesku o tom, jak dopadla Adamovi. Potom mobil schovala a vydala se na cestu domů.