Jak NEbýt promiskuitní.

Krásný začátek.

Nemám ráda školu. Proč vůbec existuje, přiznéjme si, že je to jakási tovarna na vymývání mozku, kde tě stejně nic nenaučí. V uších mi hraje Norah Jones, docela mě uklidňuje. Nechci do té školy! Všude budou znamí lidé, no znamí, spíše ti, co dělají, že mě znají. Snad se mě nikdo nebude ptát na mého ex. Nevím, jestli bych to zvládla. Autobus mi jede v 7:32, měla bych asi vyjít.
"Čaau Noro, kde je Bryan?" ječel po mě Tom. Jak to mám sakra vedět. Pomyslela jsem si. "Nevím, asi doma" vypadlo ze mě jen a hnala jsem se rychle do šatny. Přes prázdniny jsem si nechala oblepenou mou skříňku, takže mě alespoň ona povzbudila. Nevím, proč se mě někdo ptá na Bryana, když spolu nejsme. Lidi prosím, nechte mě žít.

Ženu se tedy do svojí třídy. Cestou potkávam lidi, které nechci potkávat. Mohla bych stát před šatnou a postupně třískat vybrané lidi. V sluchátkách mi stále hraje Norah, ale musím si je vytáhnout, protože se ke mě žene můj třídní učitel. No to zase bude.  Ptá se mě, jak jsem se měla přes prázdniny a mele blbosti, takže už vlastně neposlouchám, co říká.

Konečně si sedám k osobě, která mě alespoň trochu chápe. Stephanie. Bože, jak já jí radá vidím.
"Co Bryan?" ptá se. Pro Krista pána i ty Steph? "Nejsme spolu" řekla jsem jí. Zhoupla se židlí a přibližíla se více ke mě. "Jak to kotě?" zněla starostlivě. "Našel si jinou" zašeptala jsem. Nechci tady brečet. Vysvětlila jsem jí, tedy, že jsme spolu zažili krásné prázdniny, ale on mi pak jen oznámil, že se musíme rozejít. Dál už jsem se s ním nechtěla bavit, takže jsme to nerozváděli dál. Jen kroutila hlavou a říkala, že to bude dobrý. Nebude.