Šel jsem do lesa, procházel jsem se a užíval si každé prasknutí klacíčku. Najednou jsem ale uslyšel prasknutí které nebylo ode mě, bylo za mnou. Rychlostí blesku jsem se otočil, nikde nikdo nebyl, rozhlédl jsem se a ani stopa po človíčkovi. Neřešil jsem to, šel jsem dál. Předemnou byl veliký kostel s dvěma věžema. Uviděl jsem obrovské dveře. Šel jsem k nim a otevřel jsem je, byli, byli obrovské. Vešel jsem a dveře jsem nechal otevřené, šel jsem do "místnosti" nebo síně? Nevím jak tomu říkat. Byl jsem uprostřed, dveře se zabouchli, rozběhl jsem se k nim. Dotkl se jejich poměrně velké kliky, byla ledová. Snažil jsem se otevřít, ale marně. Kašlal jsem na to a šel jsem prozkoumávat. ,,Někde tu cesta ven, bude." Řekl jsem. ,,Nebude!" Řekl nepříjemný hlasy otočil jsme se a stála tam jakási silueta.
Vyšvihl jsem se do sedu, byl jsem na posteli a byl jsem zpocený. Otřel jsem si čelo, vstal jsem a podíval se na sebe do zrcadla co mám v pokoji. ,,Byl to jenom sen, ještě že tak.." Povzdechl jsem si. Šel jsem do koupelny, otevřel a vešel jsem. Zavřel jsem za sebou a šel k umyvadlu, opláchl jsem si obličej vlažnou vodou. Podíval se do zrcadla a upravil si vlasy. Šel jsem do pokoje a ze skříně si vzal nějaké oblečení. ,, Dneska bych mohl jít na kolo." Usmál jsem se a oblíkl se. Bydlím sám takže mi nikdo nerozkazuje, mám poměrně malý byteček, ale mě to stačí. Šel jsem ven a vzal si kolo a přilbu, jel jsem okolo lesa.
Pokračování přístě ;D Příští díl bude trochu psycho xd
YOU ARE READING
Vše je reálné.
RandomObejmul mě. ,,Proč mě utěšuješ? Vůbe mě neznáš!" Povzdechl si ,,Sice tě neznám, ale utěšovat tě mohu." Řekl klidným a medovým hláskem. Zachvěl jsem se.
