Frantoslavomil

Bratři jak se patří

Z pohledu Franty:

Je další den,další oběť,kterou zavřu s Jaroslavomilem do sklepa.Tentokrát jsem se vyhlédl mladého klučinu,podle toho starého nemoderního oblečení jsem posoudil,že je to pošťák.Nezdržoval jsem se a hned jsem šel za ním.Zamával jsem na něho,chlapec zamávání opětoval.Legračně jsem se představil,na nic jsem nečekal a pozval jsem ho domů.

„Dlouho to netrvalo,to ho rodiče nevarovali,aby se nebavil s cizími lidmi?"
Vedl jsem ho dolů do sklepa,kde byl i Jaroslavomil,prostě jsem ho šoupnul a zamkl dveře.

Z pohledu Jaroslavomila:

Dokončil jsem své umělecké dílo Ala Lama Nebo Tak Něco.Můj brácha se ukázal jenom krátce,tentokrát i s klukem.Hned za sebou dveře,jak obvykle.Dost jsem na něho zíral,byl jsem zmatený a překvapený,že neřval o pomoc.Vypadal v pohodě,jakoby ho to ani nezajímalo že je se mnou ve sklepě.Obraz jsem prodal za 45 dolarů,mohlo to být lepší.Prohodil jsem s ním pár slov a začal jsem kreslit dál.Koutkem oka jsem si všiml,že se posadil na mou postel a koukal se znuděně okolo sebe.

Z pohledu Franty:

Koukal jsem na televizi,když najednou někdo zaklepal.Už jsem se lekl,že to byla policie a že mě chcou zavřít za otroctví,ale uviděl jsem další lidi,co mě chtěli přivítat.Tři ženy z nichž jedné bylo odhaduju 120 let a chlapa jako reprezentanta árijské rasy.Jakožto dobrý muž jsem je pozval dále.
Vůbec jsem nečekal,že mi budou hned vyžírat lednici.
„To se se mnou chtěli seznámit,nebo mi rozeberou i zbytek toho,co tady mám?"
Můj hněv se změnil na úsměv,když jsem spatřil ovocný koláč.Hned jsem si vzal kousek a usedl na mé oblíbené místo,na gauč.Jako naschvál si ten chlap sedl vedle mě,zatímco jedna žena si povídala s tím chlapem.Já jim to pěkně vrátil,svým tělem jsem zakryl výhled na televizi,konečně se ty špeky hodí.

Nastával večer a všichni pomalu odcházeli,přišel vhodný čas se kouknou na Jaroslavomila,zda něco udělal.

Z pohledu Jaroslavomila:

Dva obrazy už mám hotové,jeden za 95 dolarů,zatímco ten druhý za 195 dolarů.
„To není špatný" řekl jsem,zatímco jsem obrazy obdivoval z dálky
Najednou se odemkly dveře a ve dveřích se objevil Franta.Měl dobrou náladu,to jsem poznal
„Tak co,jak jsi to zvládl?" zeptal se narovinu Franta
„Posuď sám." odpověděl jsem vesele
„Dobrý...ale celkem jsi celkem špinavý." řekl,zatímco si mě zkoumal pohledem
Kouknul jsem na sebe a měl pravdu,ruce a břicho jsem měl špinavé od barev.
„Ani jsem si toho nevšiml."
„Jasně že jsis toho nevšiml nemehlo,počkej tady,hned tě umyju." Franta popadl ručník a navlhčil ho teplou vodou.
„Tohle nemusíš dělat Franto,klidně půjdu do sprchy a umyju se sám,nejsem malej."
Ale Franta byl rychlejší,krouživými pohyby po mém břichu mi odmýval barvu pryč z mého těla,bylo to příjemný.Ani si nevzpomínám,kdy na mě byl Franta naposledy tak milý.
„Och bože!Ehh...ty to děcko necháš na tohle koukat?" zeptal jsem se a koukal na toho chlapce,v jeho tváři nebyl ani náznak emocí,až mi z toho běhá mráz po zádech.
Franta se hned zastavil a obrátil svou hlavu na toho pošťáka s výrazem překvapení,jakoby nevěděl,že tady celou dobu byl se mnou.
„Co tady pořád děláš?Hned vypadni,tady není nic k vidění!Jsi tady zbytečný!řekl naštvaně Franta,popadl ho za ruku a vedl ho ven.

Z pohledu Franty:

„Nikomu to neříkej a kdyby se někdo ptal,řekni že jsi zkoušel drogy nebo tak něco." a za sebou jsem zabouchl dveře a šel za bráchou do sklepa.
„Hele....nic z toho se nikdy nestalo,budem dělat,že jsem to nikdy nedělal,bylo to hodně divný." nečekal jsem na jeho odpověď a hned jsem zamkl dveře.
„Tak tohle bylo to nejtrapnější,co jsem kdy udělal,ale zároveň se mi to líbilo.Co se to se mnou děje?"

Moje první fanfikce,kterou jsem kdy napsala dejte mi votes a o
čekávejte další rakovinky ;)))