Kelpie

Kapitola 1.

Ve Skotsku žila jedna 10 letá holčička, která se jmenovala Alice. A měla odjet k babičce. Babička bydlela na vesnici blízko temného lesa s bažinami o kterých se říkalo že tam žije Kelpie.

Zítra jedem k babičce! Řekla Alice. Její mladší bratr John nadšeně vykřikl,, Super tak si sbalíme věci ". Když si je balili tak Alice nemohla najít mobil. Kde jen může být?! Pořád se sebe tázala. Odpoledne ho našla v koši. Když večer šli spát tak Alice se bála, protože jí vrzla skřín, pak dveře a pak se otevřelo okno. Alice se schovala pod peřinu a usnula. Ráno když jeli k babičce tak Alice vyprávěla rodičům co se v noci dělo. Mamka jí pořád říkala že se jí asi něco zdálo. Ale Alice říkala že to byla realita, že to sen nebyl. Když přijeli k babičce tak se přivítali s babičkou a rozloučili s rodiči. Babička žila sama protože jejich děda před 20 lety zemřel. Odpoledne se děti šly projít po lese. Babička je varovala aby nechodily k bažinám, že by se tam mohly utopit. Dětska šla po lesní cestě kde na stromech zpívali ptáci, stromy šuměly a květiny voněly. Když došly do prostřed lesa kde všechno bylo tmavé a bylo tam ticho tak si sedli a pozorovali jestli se objeví Kelpie. Asi po půl hodině se něco myhlo mezi větvemi. Děti se lekly a stuhly. Najednou se lesem ozvalo strašidelné zařehtání. Děti začaly panikařit a začaly utíkat. Když přiběhly k babičce tak na ni hulákaly že v lese slyšely řehtat koně a že to určitě byla Kelpie. Babička je uklidnila a řekla že Kelpie neexistuje a že to byl určitě sousedův kůň který včera utekl. Ale děti na ní hned spustily že ten plavák se už dávno vrátil. Babička se zarazila a přemýšlela co říct. Tak to se vám určitě něco zdálo. Uklidňovala je.