Sestry

Elianden

Prošla jsem síní a vstoupila do poradního sálu. Usadila se na židli vedle čela stolu, po boku krále, který byl poslední, kdo na schůzi chyběl.
Odhrnula jsem si vlasy, které mi padaly do čela, když král vstoupil a třískl za sebou dveřmi až se vše otřáslo. V jeho výrazu se mísil vztek a znepokojení. Usedl a všichni před ním sklonili hlavy včetně mě. Ani nám nepokynul a s rozhořčením pronesl:
,,Ty trhliny jsou čím dál větší a to s tím ještě stále nikdo nic nedělá?! Dojde k zničení obou světů!" Avšak na to se ozval rádce Junden
,,Dojde k zničení pouze jednoho světa a vzhledem k častým klimatickým změnám je více pravděpodobné, že to bude náš svět."
Začala jsem přemýšlet nad lidmi z druhého světa, kteří nemají magii, ani lektvary a další věci, které zde jsou. Proč nemohou být zničeni oni? Proč my? Náš svět je lepší, je ho hrozná škoda. Kolem mě se strhla hádka, která mě moc nezajímala do té doby než král vykřikl:
,,Tak dost!" Jako malé děti, zasmála jsem se v duchu.
,,Dcero?" pronesl král. Vzhlédla jsem a otočila se k němu.
,,Potřebuju s tebou mluvit osamotě. Všichni se zvedli a vyšli z místnosti až na mě a mého otce.
,,To co se děje je vážná věc. Přišlas na nějaké řešení?" Zavrtěla jsem hlavou a v jeho očích se objevil záblesk zoufalství.
,,Můžeš odejít, nejspíš budeme pokračovat v nesmyslných hádkách a k řešení nedojdeme." Smutně jsem pokývla hlavou, vstala a urovnala si kožený přiléhavý oblek. Otočila jsem se a vyšla ze zámku.
Procházela jsem vesnicí a sžíraly mě hrozné myšlenky. Tihle lidé neví co je čeká, neví, že zemřou. Oni si to nezaslouží, jsou nevinní. Na rozcestí jsem odbočila na úzkou cestičku.
Zašla jsem do lesa ke skalce. Sesunula jsem se na zem a rozbrečela se.

Ahoj, jmenuju se Lucy😊. Já a Misha jsme se rozhodly si spolu založit tento Wattpad❤️. Tohle je 1. kniha, kterou píšeme, ale rozhodně není poslední.😉 Byla bych ráda, kdybyste náš příběh ohodnotili😘.  Přeji Vám pěkné další počtení, Vaše Lucy😝❤️