Bára krotila motorák

Kterak Bára krotila motorák

Bylo parné jarní odpoledne, když si to Bára svižným krokem za zvuků reproduktorů štrádovala ku motorovému vlaku. Byla v dobrém rozmaru, proto si také prozpěvovala s reproduktory.

Vláček na Báru už čekal, stál ve stanici a Bára se již těšila, jak si v pohodlném motoráčku rozválí prdel a nechá se kolébat houpavou a kodrcavou jízdou. Bára už byla na krůček daleko od vlaku. Všechno bylo tak dokonalé.

když v tom...

Motoráček zabouchnul dveře.

Zavrzal.

Zavrčel....

a dal se do pohybu.

Chuděrka Bára jen bezradně stála na místě. "Tolik jsem se těšila, jak si v pohodlném motoráčku rozválím prdel a nechám se kolébat houpavou a kodrcavou jízdou." naříkala Bára, a uronila slzu.

V tom se však Bára tuze dopálila.

"Tohle nedopustím, tenhle motorák potřebuje zkrotit!"  
vzkřikla Bára, mohutným skokem se odlepila od země, a skočila na nic netušící motorák.

Držela se nyní madla na zadním okénku a nohama byla zapřena o veliké magnety. Visela na motoráčku jako zuřivá lenochodka.

Spustila bojovný výkřik. Asi takto:

"JÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!

Hopsala a nadskakovala za divoké jízdy jako kovbojka na divokém mustangu, avšak žádný strach, Bára má v rukách znamenitou sílu.

Držela se tedy vláčku ječíce svůj bojový jekot při tom, a drandila si to po kolejnicích.

Mezitím jedoucí důchodci si stačili povšimnout čehosi podivného a uvědomili pana Řidiče.
Řidič tedy z okna vzhlédl, a z toho co spatřil mu málem ulétla čapka.

S zuby vyceněnými, očima vyvalenýma, a ječící bojový křik, šplhala Bára po střeše vláčku přímo směrem k panu Řidiči.
To se ví že se Řidič ulekl.
Popadl tedy kovadlinu, a hodil jí na tu střešní situaci doufajíce v její sražení.

Kovadlina se však naší hrdince s mocným zazvoněním odrazila od čela, a odlétla stranou, kde se zabořila do země.

JÁÁÁÁ!!!
Bára s divokým výrazem dále pokračovala ve výpravě.

Když dosáhla svého cíle u okénka řidičova, vlak náhle mocně nadskočil, díky čemuž hlava Bářina zaklonila se, a následně prudkým hlavokopem při kterém vlasy její zavlály zamířila dolů, a utvořila otvor ve střeše, kde zůstala a zírala na šokovaného Řidiče.

Pak Bára ladně seskočila na obličej dovnitř a pravila:

JÁÁÁÁÁ!!!

Řidič se tak posral, až z toho vyletěl otvorem který Bára právě hlavou svou vytvořila.

"Nu což, dopravím se tedy domů sama, když toho vy nejste schopni." pravila Bára a chopila se kormidla.

Prudkým trhnutím vyvrátila vláček z kolejnic a drandila si to po kamenné cestičce.
Drncalo to sice trošičku, ale Bára byla spokojená.
Důchodci vzadu byli zatím masakrováni o okna v důsledku mírných výkyvů směru.

Když Bára dodrandila ke svému domku, seskočila z motoráčku, pohladila se s ním za to, jak se nechal krásně zkrotit, a štrádovala si to domů.

a to byl příběh o tom, kterak Bára zkrotila divoký motorák.