Solitary people [HP FF]

We are all alone

Zadívala se na oblohu. Bylo příliš temno na první září, když se dostavila na nádraží Kings Cross a chystala se projít přepážkou.

Chtěla jet do Bradavic vlakem se studenty. Proč? Bylo to tak úžasné znovu vidět ten majestátní vlak, znovu zažít tu atmosféru, protože do Bradavic již deset let nechodila. Chybělo jí to. Bradavice pro ni byly jako domov. Když tedy od Brumbála dostala nabídku k vyučování, ihned souhlasila.
Byla bystrozorem. Byla v tom dobrá, ale řekla si, že ten jeden rok, po který bude učit na Škole čar a kouzel, toho nechá a bude se věnovat studentům. To si nalhávala. Pravda byla, že se snažila schovat a zapomenout. Na přátele, na staré známé. Na všechny, které ztratila. Moc to bolelo.

Jakmile prošla přepážkou, spatřila mnoho dětí obímajících své rodiče. Pohled jí zamířil k Waldburze Blackové a její rodině. Dva chlapci vypadali jako ztělesnění prázdnoty. Staršího si všimla již tehdy, když se jejich rodinu snažili obvinit z vraždy několika mudlorozených. To bylo před pěti lety. Ten chlapec byl až příliš hezký, ale pohublý, jako by se neustále třásl, jako by byl neustále ve stresu. Mladší vypadal trochu zdravěji.
Waldburga si jí všimla a obdarovala ji pohrdavým pohledem. Jak by ne, když byla napůl mudla. Raději od rodiny odvrátila zrak a snažila se dostat do vlaku. Cestou ji zastavil pár lidí, které moc dobře znala. Potterovi.
Usmála se na ně.
"Zdravím vás, slečno Jacobsová. Tak vy jste ta nová učitelka obrany? Náš James byl celé léto zvědavý, kdo to bude tenhle rok." Usmál se na ni pan Potter.
"Ano, chtěla jsem si trochu odpočinout od práce. Možná to chtělo změnu, tak jsem přijala Brumbálovu nabídku."
Ještě chvíli vedli přátelskou konverzaci, než musela nastoupit do vlaku a najít si volné kupé. Naneštěstí byla všechna zabraná až na jedno, úplně v zadní části vlaku. Vešla dovnitř, sedla si na sedadlo a kufr dala vedle sebe. Všichni přece museli být touhle dobou usazení. To se zmýlila. Do kupé nakoukl kluk s hustými hnědými vlasy a kulatými brýlemi.
"Mohli bychom si sem sednout? Všude je už plno." Zeptal se slušně.
"Proč ne?" Odpověděla otázkou. Do kupé vešli tři další. Jeden z nich byl mladý Black. Křestní neznala. Ten vysoký musí být vlkodlak. Řekla si v duchu, když zahlédla unavenou zjizvenou tvář.
"Vy tady asi nestudujete?" Zeptal se brýlatý kluk.
"Na to jsem už stará. Jak se jmenujete?"
"James Potter, k vaším službám." Odpověděl jí mladík. Ona se usmála a podala mu ruku: "Anna Jacobsová, pracovala jsem s tvými rodiči." Řekla mu narovinu.
"Sirius Black." Ozval se černovlasý.
"Remus Lupin, těší mě." U toho jména si opravdu ověřila, že chlapec byl vlkodlak. Lupinův příběh znalo celé ministerstvo.
"Já jsem Peter Pettigrew."
Představilse i poslední, poněkud podsaditý kluk. Anna se se všemi pozdravila a dala své zavazadlo s Remusovou pomocí nad sedadla.
"Vy tedy budete učit Obranu proti černé magii?" Zeptal se jí James.
Anna kývla: "Ano, asi tu vydržím jen rok, ale třeba to bude na dýl."

******

Když vystoupili na nádraží v Prasinkách, šla Anna do hradu po svých, zatímco žáci jeli ve vozech. Sirius sebou trochu cukl při pohledu na vozy. Nikdy je neviděl. Neřekl ale ani slovo, protože by se určitě vyptávali. Anna si toho ale všimla. On viděl někoho zemřít a očividně to bylo tohle léto.
Bradavická hostina byla jako vždy zdlouhavá, zařazováni trvalo dlouho, všechno se vleklo. Byla představena. Když o prázdninách mluvila s Minervou, bylo jí řečeno, že se šestými a sedmými ročníky bude mít hodiny s každou kolejí zvlášť, aby se jim mohla víc věnovat.
V pondělí ráno začínala se šesťáky Nebelvíru. Těšila se na první hodinu, i když nevěděla, co si od toho slibovat.

******
Ráno po snídani vešla do třídy, kde bylo velmi rušno (jak jinak) a nikdo jí nevěnoval přílišnou pozornost. Švihla tedy rozhořčeně hůlkou a všem studentům přiletěla na lavici tlustá kniha. James Potter se na ní zamračil, ale konečně bylo již ticho. Věnovala jim všem přísný pohled. Pak se usmála: "Jestli se budete chovat slušně, nebudeme se učit zpaměti přihlouplé definice z téhle knihy. Teď vás žádám o klid." Koukla se po třídě. Viděla pár mudlorozených a několik čistokrevných.
"Jak vám již bylo řečeno, jsem bystrozorem. Proto můžu pomoci těm, kteří v bystrozorstvi vidí svou budoucnost. Teď se tedy prosím přihlašte vy, kdo chcete být bystozorové." Řekla nahlas. Ihned viděla zvedlou ruku u Jamese Pottera i Siriuse Blacka. Od nich to čekala. Jedna rudovlasá a jedna blonďatá dívka taky zvedly ruku. Byli to jen tito čtyři. Nikdo jiný. Naštěstí. Pomyslela si.
"Dobře, chlapce už znám a vy se jmenujete jak?" Zeptala se dívek.
Rudovláska odpověděla: "Já jsem Lily Evansová."
"Marlene McKinnonová. Těší mě." Anna se na obě usmála. Ještě se zeptala na lékokouzelníky a když se přihlásilo asi pět dětí, usmála se.
"Dobře. Vyzkouším si vaše schopnosti. Budou to rychlé souboje. Po sobě půjdou Potter, Black, Evansová, McKinnonová. Příští hodinu si vyzkouším ostatní." Lily se na ni zděšeně podívala, jako by si něčím nebyla jistá. Anna pochopila, co myslí: "Důvod, proč se vy čtyři nemůžete nijak připravit je ten, že v akci taky nebudete mít čas na přípravu. A první jde James, protože ten by tu práci měl znát nejlíp z vás, můžeme?" Obrátila se na Jamese. Ten vstal, sešel k učitelce a kývl.
Oba dva napřáhli hůlky proti sobě. Vzduchem začaly létat kletby. Jak řekla, byl to rychlý souboj. Oba dva byli v spubojích velmi dobří, ale po chvíli bylo vidět, jak James couvá a o pár vteřin křikla Anna expelliarmus a Jamesova hůlka utkvěla v její ruce. Usmála se ale na Jamese povzbudivým pohledem a vrátila mu hůlku.
"Pane Blacku." Řekla. Sirius šel k Anně s hlavou hrdě vztyčenou. Oba dva kývli a stejně jako v předchozím souboji začali útočit. Bylo to ještě rychlejší, než proti Jamesovi. Sirius se bravurně vyhýbal kletbám, útočil na Annu. Ostatní studenti na duel udiveně hleděli. Jednou ranou se Anna strefila do Siriusova hrudníku. Moc mu to neublížilo, ale bylo vidět, že ho to bolelo mnohem víc, než by mělo, protože Anna použila slabé kouzlo. Přesto ale bojovali dál. V jeden okamžik to vypadalo, že Sirius vyhraje, ale nakonec jeho hůlka skončila na podlaze a Anna stála před ní. "Páni." Vydechla jen tak nahlas, aby ji slyšel jediný Sirius. Ten se usmál a uklonil.
"Slečno Evansová? Řada je na vás." Lily se zvedla od stolu a sešla k učitelce. Tenhle souboj nebyl o nic horší, než jamesův. Nakonec ji ale Anna porazila. Poslední šla Marlene, která bojovala docela dlouho, ale také se jí nepodařilo vyhrát.
"Dobře. Tady hodina končí, příště budeme pokračovat. Vy čtyři tu zůstaňte." Řekla na konci a šla ke katedře.
Když všichni ostatní odešli, promluvila: "Páni. Nebudu přehánět, když řeknu, že jste mě všichni překvapili. Jste mnohem lepší, než jsem čekala." Usmála se na ně. "Nebudu tu rozebírat, kdo z vás byl nejlepší, i když to je vám asi jasné. Nicméně vás chci varovat. Musíte cvičit mnohem víc, než kdy předtím. Doba je zlá a ministerstvo potřebuje, aby všichni bojovali. Váš výcvik bude velmi krátký a jestli se nezačnete učit již teď, nemůžu vám tvrdit, že přežijete. Všichni se máte ještě hodně, co učit. Proto jsem také tady. Abych vás to naučila. Takže budete všichni povinně chodit na hodiny obrany navíc. Jen jedno vám řeknu k vašemu boji: nebuďte tak zbrklí. To platí pro všechny." Podívala se na čtyři studenty: "Běžte na dlaší hodinu." Všichni se otočili a Anna ještě zavolala: "Pane Blacku? Ráda bych si s vámi po vyučování promluvila. Přijďte sem prosím, až skončíte." Sirius kývl a zrychlil tempo, aby byl co nejrychleji pryč. Věděl, co přijde.