Těžké rozhodnutí

1 🔐

Hrozně moc se těším na první závod sezóny. Za necelé dvě hodiny odjíždíme společně s Českým týmem na letiště do Prahy. První světový pohár je ve Švédském Östersundu.
,,Máš všechno"? Zeptala se mě mamka. ,,Mám, neboj mami".

Letos budu obhajovat malý křišťalový glóbus za sprint. Do A týmu jsem se dostala asi před pěti roky. Přítele zatím nemám, i když se mně hrozně moc líbí bratři Bø z Norska. ,,Ježiš to je hodin". Lekla jsem se když jsem zjistila že za hodinu mám být v Jablonci nad Nisou. Od nás to do Jablonce trvá asi 40 minut ale víte co radši dřív než později. ,,Jedem" zakřičela jsem na mamku ,,Dobře zlato".

Konečně jsme po 50 minutách dojely do Jablonce. Se divím že tady nejsem poslední. Vyjdu z auta, pozdravím se s týmem, rozloučim se s mamkou a múžem jet směr letiště !

Jeli jsem asi hodinu a půl, celou dobu jsem prokecala s Gabčou a Evčou. Když jsme dojeli na letiště šli jsme si odbavit věci a čekat na tel. Měli jsme spustu času, v uchu jsem měla sluchátka kde hrála píseň od Ellie Goulding.

,,Konečně" vykřikla jsem když se na tabulce rozsvítil let do Östersundu. Rychle jsem popadla kabelku a společně s Českým týmem jsme šli čekat do řady. Když už jsme konečně všichni seděli v letadle, letadlo se vzneslo do vzduchu, já seděla překvapeně vedle Gábi a Evi.

Celou cestu jsem prospala, byla jsem totiž hrozně unavená. Probudil mě až naráz letadla na pevninu. Vystoupili jsme z letadla, šli si pro kufry a šli čekat na autobus který nás měl odvést do hotelu. Nečekali jsme nějak dlouho asi deset minut. Sedla jsem si s Evou a poslouchala písničky.

Po půl hodině jsme přijeli na hotel, aby jste byli v obraze bylo asi půl jedenácté večer. Naštěstí jsme měli zítra jenom trénink. Pokoj jsem měla s Evou a Gabčou. Holky byly spolu : Verča, Jess, Markét. A kluky neřeším, nebo aspoň né ty naše z České republiky.

První kapitola je na světě, doufám že se vám aspoň trochu líbí, brzy ahoj. 💕