Zloději snů IV.

33. Boje začínají být těžší

,,Začíná to být těžší a to jsem teprve ve druhém týdnu." Vydechla potom co se vrátili z boje. Útoky začínali být častější a tvrdší, ale oni je stále zvládali vyhrávat. Vypadalo to jakoby Hayberse těšil pohled na jeho umírající vojáky. ,,Nedokážu si představit jak to bude později." Začala si sundávat zbroj.

,,Zvládneme to," pomohl jí sundat zbroj a rozvázat pás, kterým měla pevně stažené břicho ,,neměla by sis ten pás utahovat tolik." Políbil jí na spánek.

,,Kdybych to neudělala zbroj by mi byla dost nepříjemná." Sundala si nátepníky i s rukavicemi a posadila se na postel. Rhys jí podal sklenici s vodou, aby se mohla napít sám si zatím nalil sklenici vína. ,,Viděl si ten pád?"

,,Ten sesuv půdy byl naše spása. Dobře si je zatlačila na ten sráz... Počasí nám přálo když začalo pršet." 

,,Vést zloděje společně s mými bratry je dobrá věc, ale napadlo to Kalliase."Přiznala se a když se zabavila veškeré zbroje lehla si na postel.

,,Mě pomohl Krokodýl se zbytkem jeho vojska. Kdyby je neobklíčili z druhé strany začali by nás tlačit zpátky na nevýhodné pozice." Promnul si oči. Oba byli unavení, ale Rhys se to snažil nedávat najevo. ,,Musím probrat s ostatními další postupy, zvládnete to tady spolu?" 

,,Neboj se." Nechala se od něj políbit na čelo a pustila jeho ruku. Pak se vypařil. Sirius si začala hladit břicho a dívala se na světla v železných koších, které se občas zamihotalo. ,,No, stále ještě o tom neví... Mám mu to říct?" Usmála se nad představou jak se asi bude tvářit až mu to řekne.

,,Zase si povídáte?" Zeptal se Daris, který vešel dovnitř. Na sobě měl ještě železné nátepníky, ale jinak už byl převlečený a vlasy měl ještě mokré od koupele.

,,Jo, musíme si odpočinout." Odpověděla a posadila se. Daris se posadil vedle ní a opatrně jí pohladil po břiše. 

,,Už ho ta jeho žárlivost přešla nebo na tebe stále nemám sahat." Zažertoval.

Sirius se zasmála a odpověděla: ,,Už ho to přešlo, ale dej pozor... Většinou když mi někdo sáhne na břicho zažíná se měnit ve vlka." Při těch slovech pohladila po hlavě Amera, který odpočíval vedle postele. ,,Dneska jsme bojovali dobře." 

,,Nebýt Kalliase nemuseli by jsme vyhrát. Jsem ráda, že už se nehádáte." 

,,Trvalo nám déle se usmířit, ale už jsem zase za jedno. Už víte co budete mít?"

,,Ano, ale nechám si to pro sebe dokud se to nerozhodnu říct Rhysovi." 

,,Nebudu z tebe mámit odpovědi." Políbil jí na tvář a usmál se. ,,Mám tu s vámi počkat?"

,,Nemusíš, půjdu spát a Rhys se stejně za chvíli vrátí. Řekni prosím Casovi jestli by za mnou nepřišel." 

,,Hned jdu pro něj, zatím se měj sestřičko." Rozloučili se spolu a Daris odešel najít Casisse, aby ho poslal za Sirius. Netrvalo dlouho a generál se skutečně ve stanu ukázal. Sirius unaveně otevřela oči a usmála se na něj. 

,,Ahoj," Cas jí stiskl ruku. ,,Chtěla si se mnou mluvit. Děje se něco?" 

,,Ne, nic.... Jen jsem tě chtěla poprosit o zvýšení hlídek na severní hranici. Nechtěla jsem s tím otravovat Rhyse, má toho až nad hlavu."

,,I tak se to dozví." 

,,Já vím. Kdyby s tím měl problém řekni, že za to můžu já."

,,Samozřejmě to udělám, ještě něco potřebuješ?" 

,,Dva vojáky před stan."

,,Pošlu ti sem ty nejdůvěryhodnější, které jsem si sám vycvičil." 

,,Moc ti děkuju, jak si vede Talir?" 

,,Už se dostáváme k informacím o hlavním táboře. Za pár dní by jsme mohli vyrazit," odpověděl na její otázku. ,,Pokud jde o ty vojáky budou se ti držet na blízku když tady my nebudeme." 

,,Ještě jednou ti děkuji." řekla. 

,,To je samozřejmost, netřeba děkovat." Věnoval jí široký úsměv doplněný blýskáním v jeho jantarových očích a odešel. Sirius se opět mohla vrátit ke spánku. Tvrdě usnula docela brzy a probudil jí až příchod Rhyse. Král vypadal unaveně a překvapeně.

,,Dobré ráno, princezno." Políbil jí na přivítanou a posadil se na kraj postele. Černý kabát s kožichem kolem ramen mu splynul s černou kožišinou kterou měla Sirius přehozenou přes nohy. ,,Co ta stráž venku?"

,,Požádala jsem Case, aby mi sem dva vojáky poslal." 

,,Mluvil jsem s ním. Se strážci jsem se dohodl, že na tebe budou dávat pozor kdykoliv tady nebude nikdo z naší rodiny... Teď jsem je poslal odpočívat. A jak ti je?" 

,,Dobře jen jsem trochu unavená." Zavrněla když jí pohladil po tváři a krku. Její partner byl z porady taky vyčerpaný, takže se jen svlékl a lehl si vedle ní. ,,Myslíš, že zítra budeme zase bojovat?" 

,,Zřejmě ano. Talir říkal, že potřebuje ještě pár dní na hledání jejich hlavního tábora. Haybers je chrání magií a jemu chvíli trvá než jí prolomí. Kdybych použil svou magii hned mu dojde, že ho hledáme, abychom ho mohli překvapit, takže to musím nechat na svém bratrovi." 

,,Zvládneme to." 

,,Už se mi stýská po naší posteli."

,,Mě po vaně," podívala se na jeho úsměv a dloubla ho to žeber ,,ale ne tak jak myslíš ty." 

,,Byl to jeden z mých nejlepších nápadů." Bránil se s dvojsmyslným úsměvem a zářícíma očima. 

,,Nebyl." 

,,Nestěžovala sis." 

,,Protože jsem jaksi neměla čas." Vyplázla na něj jazyk. 

,,Teď už to bude jiné." Zamyslel se nahlas a přestal se usmívat. ,,Budu se o tebe muset dělit a už na sebe nebudeme mít čas." 

,,Ty to dítě nechceš?" Posadila se a podívala se mu z výšky do očí.

,,Samozřejmě, že chci, ale chtěl jsem, aby to bylo jako dřív... To se bohužel začalo měnit od té doby co jsi za mnou přijela. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budeme tady." 

,,Nikdy už to nebude stejné, ale bude to zase něco nového. Třeba to bude lepší." 

,,Vychovávat vlastní dítě a učit ho nakonec možná přeci jen bude zajímavá nová zkušenost." 

Sirius si opět lehla a položila si hlavu k jeho srdci. ,,Jsem vážně zvědavá jak se s tím porveš." 

,,Doufám, že mi bude moct někdo pomáhat. Je to pro mě něco nového." 

,,No to doufám." Políbila ho na tvář. Rhysandem se zasmál a dál se díval do tmy. Úsměv se mu zcela vytratil z tváře když Sirius usnula a přestala ho vnímat.