Harry Potter a Alternativy bytí

6. Dvě tváře

„Hranolky máte tady v té," stál už nad nimi Harry a rozbaloval jim jejich porci. „A sníte i to maso."

„Já nechci maso," protestovala Lilynka.

„Ale budeš ho jíst, jinak nebudou ani hranolky." Zamračila se. „Sedněte si a jezte. Donesu vám pití. Severusi, posaď se," pokynul Harry i jemu. „Vzal jsem toho víc, i něco pálivějšího, můžeš si dát, co chceš. Jo, příbory. A asi i talíř, co?" Severus vůbec nemusel odpovídat a jen sledoval, jak Harry pobíhá po kuchyni a otevírá jednu skříňku po druhé. Začal nosit na stůl talíře, sklenice, příbory a nakonec ještě několik lahví s pitím. Úlevně si vydechnul, když sám dosednul ke stolu. „Máte všichni všechno?" zeptal se jich. Děti spokojeně strkaly hranolky do pusy rukama. Harry si jen povzdechnul. Zřejmě neměl sílu na to jim ještě něco vyčítat. Pak, jako by si něco uvědomil, se s kajícným obličejem otočil k Severusovi. „Tohle běžně nejedí. Snažím se jim vařit zdravější jídlo."

„Těch pár smažených kousků brambor jim nijak neuškodí, řekl bych," podotknul Severus a začal ochutnávat lákavě vonící kuřecí směs se zeleninou a rýží. „Je to chutné." Harry se na něj vděčně usmál a sám se pustil do jídla.

„Pamatuješ, jak jsi mě ty vzal poprvé na hranolky?" nadhodil během jídla Harry.

„Poprvé a naposledy. A řekl bych, že spíš ty jsi tam vzal mě," vzpomínal s úšklebkem Severus na jejich výlet do Londýna. A děsivou návštěvu McDonaldu. „Nebyl jsem k tomu náhodou donucen?"

„Ale bylo to super!"

„Co pro tebe není," zašklebil se znovu Severus. Harry se začal pochechtávat.

Večeře proběhla v uvolněné atmosféře. Dvojčata večer neustále něčím zpestřovala. Ať už svým vyprávěním o tom, co ráno sledují za pohádky a co bylo v posledním dílu, nebo vyptáváním se Severuse na nejrůznější detaily jeho života.

„Máš děti?"

„Proč nemáš děti?"

„Nemáš je rád?"

„Má je rád, je přece učitel!"

„Profesor, říkal tatínek!"

„A máš nějakou maminku?"

„Jak by mohl mít maminku, když nemá děti?"

„No přece jako svojí maminku."

„Ahá!"

„A máš rád palačinky?"

„Já chci palačinky!"

„Tatínku, uděláš nám zítra palačinky?"

„Když teď půjdete hezky spinkat, udělám vám ráno tolik palačinek, kolik jen budete chtít," řekl Harry s hlavou opřenou o ruku. Vypadal celkem unaveně.

„Hurá!"

„Hurá! Palačinky! Tatínek umí ty nejlepší palačinky, strejdo, víš to?"

„Samozřejmě," ujistil je Severus. Jak by mohl zapomenout.

Za další hodinu Harry dosednul na verandu lavici. Severus tam byl poslán už dávno předtím. Jeho synovec položil na stůl dvě zelené lahve, jejichž název značil, že budou pít pivo. Jedno po druhém Harry otevřel.

„Budeš, že jo?" zeptal se ho celkem pozdě.

„Ochutnám, děkuji." Každý si vzal jednu lahev do ruky. Harry se k němu trochu naklonil a ťuknul svou lahví o tu jeho.

„Na zdraví." Napil se. „Mně teda chutná. Neboj, s máslovým ležákem to moc společného nemá."

„Vůbec nic, řekl bych," ohodnotil Severus po pár prvních locích. „Je dobré." Nastalo ticho, během něhož si Severus opět prohlížel menší zahradu s pískovištěm, houpačkami a klouzačkou. Všude kolem na zemi se povalovaly hračky.