Shhh

2. Zmatek

Najednou se vedle mě postavil Nicolas a Arthur. Arthur vzal do rukou můj penal a vysypal ho na zem. Zamračila jsem se.. "Seber to DĚVKO" řekl Nicolas a zasmál se. Já jsem se jako blbka zvedla a šla sebírat ten penál a tužky. Sklonila jsem se a začala všechno sebírat. Nicolas do mě ale strčil a já spadla. "To  by chtělo fotku" řekl Arthur a zasmál se.

V tom zazvonilo a já si rychle sebrala penál a šla na svoje místo. Pan učitel nám představil Justina a řekl nám, že tady bude snámi jednu hodinu za trest. Za to že rozbil okno nebo co. Celou dobu se,ale Justin díval na mě.

"Soyez bon et apprendre." (Budte hodní a učte se) řekl učitel a odešel z naší třídy. Justin se opřel a stůl a zasmál se. Viděla jsem jak ho holky od nás slíkali pohledem až na mě. Nezajímal mě ,nezajímá mě nic. Všichni jsou zlý a špatní.

"Ty s těmi černými vlasy pojď k tabuli" řekl Justin a ukázal na Nicolase. Nicolas jen protočil očima a šel před tabuli. Nicolas ted musí poslouchat protože by ho jinak vyloučili ze školy. "Vous êtes un grand trou du cul." řekl Justin a celá třída se zasmála. Znamenalo to: Ty jsi velký pitomec. "Ted to přelož" řekl Justin a podíval se na Nicolase.

Nicolas ale mlčel,nejspíše nevěděl co to znamená. Je to tak lehká věta a on to neví. "Fajn běž si sednout" řekl Justin a šel směrem ke mě. Stál přimo u mé lavice. Podívala jsem se na něj a on se na mě koukal kamenným pohledem. Pak si sednul vedle mě na židli a opřel se. "Dělejte si co chcete" řekl Justin a všichni si začali povídat a propalovat mě pohledem.

Neměl by vedle mě sedět. Bude to ještě horší. "Já jsem Justin" představil se mi. Já jsem se jen na něj podívala a šla jsem rychle na zachod. Nechci aby si všichni ze mě dělali srandu a zabíjeli mě za to že se semnou Justin bavil. Nechci žádné problémy.

Počkala jsem na dívčích záchodech až do konce hodiny a pak jsem si to zamířila zpátky. Justin už tam nebyl a já si oddychla. Přešla jsem ke své lavici a vzala si svoje věci. Nikdo si mě nevšímal a já za to byla ráda. Proto jsem vyrazila na další hodinu.

Dneska to ve škole ubýhalo docela rychle. Pár lidí mi nadávalo, že jsem prý tlustá. Nikdy mi to nikdo neřekl. Vážně jsem přibrala? Vážně jsem tlustá? Tak když to říkají tak asi jo. Konečně skončila poslední hodina a já mohla jít domů. Konečně. Vlastně když teď tak přemýšlím tak se mi ani  domů moc nechce. Co když doma bude zase máma stim svým Simonem? Nechci ho znova vidět. Nelíbí se mi.

Po cestě domů jsem vyhodila svoje jablko a zamračila jsem se. Vůbec mi nejde jíst. A ani jíst už nebudu. Říkají že jsem tlsutá a proto musím zhubnout. Asi mají pravdu,jsem tlustá.

Když už jsem dorazila domů tak bylo doma ticho. Přešla jsem do kuchyně a na kuchyňské lince byl lísteček. "Jela jsem se Simonem za jeho setrou do nemocnice až do New Yorku. Vrátím se za tři dny. Peníze máš pod hrnkem. Pusu máma" přečetla jsem si to a hned se zamračila. Vzala jsem papírek do rukou a zmuchlala ho. Vyhodila jsem ho a hned se rozběhla nahoru do pokoje.

Lehla jsem si na postel  a začala brečet. Co když se máma rozhodne vdát? Co když mě potom odkopnou a budu muset žít sama? Já nechci aby  mě máma vyměnila za Simona. Bojím se že mě pak už nebude chtít,že pak pro ní budu jenom jako odpad.

Zvedla jsem se z postele a hned jsem věděla kam jdu a co jdu udělat. Napustila jsem si vanu a vzala si do ruky žiletku. Přemýšlela jsem. Mám to udělat? Ano? Ano! Vyslíkla jsem se a vlezla si do vany. Chytla jsem do ruky žiletku a chvilku se na ni koukala,  ale pak jsem si uvědomila co se dneska stalo a jak život semnou vyjebává.

Přiložila jsem si žiletku na místo na ruce,které jsem ještě neměla pořezané a popotáhla. Znova,znova a znova. Upustila jsem žiletku na zem a opřela si hlavu o vanu. Zhluboka jsem dýchala a vnímala jsem jenom tu štiplavou bolest. Zase jsem se cítila lépe,už jsem si nepřišla tak hrozně. Všechny moje problemy jakoby vyplavila ta bolest. Ale jenom na chvilku.

Položila jsem ruku do vody a celá voda se začala barvit na červeno. Štípalo to ,ale byl to užasný pocit. Byl to pocit svobody. Pomalu jsem se zvedla a vzala si do rukou sprchu. Začala jsem se mýt a vypustila jsem vanu.

Když jsem se umyla tak jsem vyšla ven z vany a oblékla se do pyžama,tak jako vždy. Vzala jsem ze země žiletku a oplachla ji ,protože byla od krve. Dala jsem ji zpátky do šuplíku a vzala si hadr. Namočila jsem hadr a utřela ty kapky krve které byli na zemi.

Když jsem krev utřela tak jsem odložila hadr na topení a šla zpátky do pokoje. 8 hodin večer. Páni to jsem v té koupelně byla dlouho. Ale aspon mi to pomohlo. Sešla jsem po schodech dolů a zamkla jsem dveře. Přešla jsem ještě do kuchyně kde jsem si chtěla vzít vodu ale místo toho jsem sáhla po flašce rumu a napila se z ní. Krkem mi projela hořká tekutina,která mě hned zahřála. Ble. Ještě jednou jsem se napila a pak ji vrátila zpátky na místo. Nikdy nepiju tvrdej alkohol,ale ted když tata odešel se všechno mění a je mi jedno,že mi ještě nebylo osumnáct.

Šla jsem zpátky do pokoje kde jsem zasla lampičku a lehla si do postele. Přikryla jsem se a dívala se nahoru do stropu. Bude to někdy lepší? Budu se někdy cítít tak jako dříve? Nebo to bude ještě horší? Vymění mě moje máma za Simona? Bude to ve škole stejné nebo to bude horší? Jsem ze všeho zmatená. Po chvilce přemýšlení se mi pomalu zavřeli oči a já usla.