Life can change every day

Směr Londýn

Zbudilo mě vyzvánění mého mobile,ale neměla jsem zaplý budík.

"Haló?" zeptala jsem se, protože jsem nevěděla kdo to může být, kvůli tomu že jsem se nepodívala na displej.

"No ahoj, neříkej mi že ještě spíš vždyť je už 11, kdy se chceš jako chystat do Londýna?" podle hlasu jsem poznala že je to Carrie. LONDÝN! Já na to úplně zapoměla.

"Nojo, úplně jsem na to zapomněla.Musím jít ahoj" řekla jsem rychle.

"Aho-..."už to nedořekla protože jsem do típla. Vyletěla jsem z postele a popadla kufr.Začla jsem do něj skládat oblečení ze skříně. Když jsem oblečení měla v kufru, přešla jsem ke stolu kde ležel deník. Nebyl to deník typu: Milí deníčku..To ani náhodou,ale mně jsem tam napsáno kde jsem byla,s kým, hlášky z toho a občas fotku.Hned jsem ho popadla a dala do kufru,protože ten tady nesmím nechat.

Když jsem si dobalila, šla jsem do kuchyně,ale v obýváku jsem narazila na taťku,

"Ahoj" řekla jsem s objala jsem ho. Byl dva týdny pryč kvůli práci a já ho teď zase neuvidím.Bylo mi to líto, hodně často jezdil na pracovní cesty a já jsem ho moc nevídala.

"No ahoj"řekl s úsměvem.

"Jak se těšíš do Londýna?" zeptal se.

"Hrozně moc,ale budete mi chybět"

"Ty nám taky" řekl a sedl si na sedačku.

"Jdu se podívat do kuchyně" řekla jsem a taťka jenom přikývl,ale oči už měl jenom pro televizi.

Když jsem vešla do kuchyně,byla tam mamka s Alexem a něco vařili.

"Ahoj" usmála jsem se na ně.

"Ahoj zlatíčko, zavolej tatínka a sedněte si ke stolu. Zachvíli bude snídaně" řekla mamka a já jsem se otočila. Chtěla jsem říct taťkovi ať jde ke stolu,ale už tam byl.

"Prý to hnned bude" řekla jsem a sedla jsem si na své místo.Taťka jen přikývl a natáhl se pro noviny.

"Tady to je" řekl Alex a položil na stůl vájíčka se slaninou.

"Páni, to jsi vařil ty?" zeptala jsem se ho s úsměvem.

"Jo" řekl hrdě"

"Šikulka" projela jsem mu vlasy rukou.

"Hele, nenič mi účes" snažil se znít duležitě,ale nepovedlo se mu to.

"Prosimtě, máš to tak jak vstaneš" řekl taťka se smíchem.V tom přišla mamka a donesla čaj.

"Dobrou chuť" popřáli jsme si a všichni jsme se věnovali jídlu. Občas někdo promluvil,ale to bylo jen něco málo.

"Děkuji za snídani.Jdu ještě nahoru a zkontrolovat si jestli mám všechno a dát si sprchu" 

"Dobře,ale ať to stihneš" řekla mamka a podívala se na mně. Když jsem vešla do pokoje tak jsem hned zamíříla do koupelny.

POHLED CARRIE:

"Máš všechno?" zeptala  se mně mamka.

"Jo"

"Tak si to užijte a žádně hlouposti, jasné?" řekla mamka jako kdybych byla malé dětsko.Jen jsem přikývla a v tom se rozezněl hlas zvonku.Děkuju, protože další kázání bych asi nepřežila.Když jsem otevřela dveře stála tam Mel s její mamkou.

"Ahoj" řekla mamka která mě vyrazila ze dveří a šla za paní Stephensovou.

"Ahoj,tak pojď dáme ty věci do kufru" řekla Mel a čekala až jí podám kufr. Když jsme naložili věci do kufru , nastalo loučení.

"Tak se mějte holky a nědelejte tam ostudu" řekla Melina mamka se smíchem.

"Neboj mamky" řekla Mel a protočila oči.

POHLED MELANIE:

Po rozloučení a miliony istrukcích jsem konečně vyrazil směr Londýn!

"Pořád tomu nemůžu uvěřit" řekla Carrie která se na mně otočila.

"Já taky ne" řekla jsem a sledovala jsem cestu.

Když jsem dorazili a auto nechali v podzemních garážich. Odnesli jsem kufry do bytu a hned jsme jeli na prohlídku Londýnem. Byly jsme v pár obchodech.A když jsme šli do Starbucks tak na dveřích vysel plakát: Hledáme schopnou kadeřnici pro skupinu One Direction. Když jsem si to přečetla tak jsem si hned zadala číslo do telefonu.

"Carrie, objednáš zatím?Já musím ještě něco vyřídit" zeptala jsem se jí,

"Jasně,jen bež" usmála se.Vyšla jsem před obchod a vytočila dané číslo z plakátu.

"Dobrý den, tady Paul" ozvalo se z druhé strany.

"Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli ještě sháníte kadeřnici"řekla jsem co nejmilejším tónem.

"Ano, ještě pořád.Máte zájem?"zeptal se Paul.

"Já ne,ale moje kamarádka ano"řekla jsem a potom jsme se už jenom domluvil a já mu řekla adresu.

"Dobře,domluveno.V 7 jsem tam"řekl Paul.

"Dobře, děkuji. Nashle" řekla jsem a položila jsem to. Když jsem se vrátila uviděla jsem Carrie jak sedí u stolu a klepe nohou.

"Tady jsi,měla jsem strah kde jsi tak dlouho"řekla.

"Neboj, byla jsem jen tady"řekla jsem a sedla jsem si naproti ní.Když jsme dopili kafe, schodli jsme se na tom že už pojedeme domů.Když jsme přijel, uvařili jsme si pizzu kterou jsme koupili.

POHLED CARRIE:

Když jsme dojedli, někdo zazvonil.

"To je pro tebe" řekla Mel a vypařila se. Nechápala jsem proč pro mně, já si nic nedomlouvala.Zvonek se ozval po druhé.

"Už jdu" zakřičela jsem.Když jsem otevřela uviděla jsem Paula.Manažera One Direction.Neměla jsem ponětí co tady dělá.

"Vaše kamarádka mi volala, a říkala že jste kadeřnice"řekl Paul.

"Ano,to jsem"odpověděla jsem,ale pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že tady je.Udělali jsme pohovor, kde se mně ptal na věk,školy a tak.

"Dobře, beru tě"řekl Paul a usmál se.

"Vážně?" řekla jsem nevěřícne.

"Jasně, jsi skvělá a navíc vě věku kluků" řekl.Skočila jsem mu do náruče a poděkovala.Když odešel, do pokoje vlétla Mel.

"Tak co?!" řekla a čekala co ze mně vyleze.

"Vzal mě" řekla jsem a začali jsme jako dvě malé děti lítat a řvát po bytě.

"To je super!"řekla Mel.

"Jo,ale mohla jsi mi to říct"hrála jsem uraženou.

"Jo,ale byla by jsi proti" řekla na obranu.

"Jo to byla"řekla jsem a začala jsem se smát.

"Tak vidíš" řekla Mel a vyplazila jazyk.

POHLED MELANIE:

Oslavili jsme to že jí Paul vzal a šli jsme spát, protože zítra se s nimi máme sejít a mě Paul nabídl že bych mohla dělat reklamy,trika, voňavky, prostě to co dělají lidi co vystudují Obchodku normálně.Desing věcí s One Direction, reklamy a ostatní věci. 

Další den jsme se vzbudili v 10 a v 11 jsme tam měli být.Nedali jsme si ani snídani a vyrazili jsme.Dorazili jsme před velkou budovu a vešli dovnitř, kde už čekal nějáký boyguard který nás dovedl do velké kanceláře s dlouhým stolem a židlemi.Když se otevřeli dveře uviděli jsme je....

Další díl!:D Snad se líbí,je takový o ničem,ale tak... Komentujte, hvězdučkujte. A zítra čekejte nový díl kde to bude horký!:D