Nenávidím ho.
Musím ho nenávidět!
O tom bylo rozhodnuto už v moment, kdy moudrý klobouk posazený na jeho hlavě zvolal : "Nebelvír!"
Z jeho rtů bylo snadné odezírat jak polohlasně stále opakuje :
"Ne Zmijozel. Ne Zmijozel!"
Tehdy jsem nechápal proč, ale bolelo to. Nechtěl jsem Pottera ve Zmijozelu, ale když tam tak seděl a prosil o zařazení do kterékoli jiné koleje, bylo mi to neuvěřitelně líto.
Pociťoval jsem vůči němu obrovskou zášť, přesto jsem ho chtěl stále vidět. Kdykoliv jsem se k němu přiblížil, rozbušilo se mi srdce, za což jsem ho nesnášel.
Když jsem ho urážel, nebylo to z nenávisti, ale pokoušel jsem se upoutat jeho pozornost, jenže on to nikdy nepochopil.
Později mi už šlo jen o to, abych alespoň navázal oční kontakt. Jeho pohled plný opovržení byl neskutečně bolestivý, ale já ho potřeboval vidět. To, jak mu oči zajiskřily pokaždé když ho napadla další urážka, kterou mi mohl vmést do tváře. Ano, ta jiskra znázorňující zlomyslnou radost, tu jsem miloval, když jsem ji viděl, byl jsem neuvěřitelně šťastný, ikdyž jsem věděl, že vzápětí přijde bodnutí do srdce.
Vše, co jsem dělal, jsem dělal jen kvůli němu. Snaha zaujmout a dokázat, že jsem pro něj dost dobrý mě pohltila.
Jak já jsem nenáviděl Weasleyho a Grangerovou. Neustále byli s Potterem, nestalo se, že bych ho někde viděl bez přítomnosti zrzků. Byli s ním pořád. Přiznám se, že jsem jim záviděl. Hledal jsem všechny možné způsoby, jak s ním být chvilku bez těch dvou a přinejlepším osamotě. Zkusil jsem famfrpál, hrát na stejné pozici jako on by mohlo zapříčinit alespoň jednu krátkou konverzaci, nebo ho minimálně uvidím zblízka při letu za zlatonkou. Nebyl jsem špatný chytač, ale on byl nepochybně lepší. V zápasech proti Havraspáru a Mrzimoru jsme vyhrávali, jenže proti Nebelvíru jsem nebyl schopný hrát, ne když byl na hřišti Potter. Chtěl jsem vyhrát, ale hluboko uvnitř jsem si víc přál, aby vyhrál on. Vždycky když chytil zlatonkou, vítězoslavně zvedl ruku, ve které ji svíral, na tváři se mu objevil zářivý úsměv a já jsem za něj byl tajně šťastný. A to ikdyž mě potom všichni uráželi pro mou neschopnost.
Potter. Po všech těch letech jsem ho vyjma urážek nikdy neoslovil jinak než Potter. A přitom jsem snil jenom o tom, že se mu podívám do těch krásně zelených očí, rukou prohrábnu jeho tmavé vlasy a zašeptám :
"Harry, miluji tě. "
