Psal se rok 1999 10. září...
V 15:15se narodil jeden chlapec (já), z té doby si nic nepamatuji, byl jsem mimino,tak přejdeme na rok 2002, to mi byli 3 roky. Moje první věc co si pamatuji byl výšlap na Bezděz otci na zádech. Byl to hodný člověk s velkou chybou... Strašně chlastal a chlastá do teď, mě utápěl ve sladkých lží ale to jsem po čase zjistil taky.
Vyrůstal jsem na vesnici kousek za Mladou Boleslaví do mých 8 let, než přišla máma že se budeme stěhovat, bez táty, moc jsem nechápal proč já mám jít a ostatní sourozenci zůstávají, byl jsem nejmladší v rodině, ale šel jsem díky tomu, že máma byla sama a já nechtěl být furt jen doma, začal jsem se toulat po nocích a podstatně furt jsem byl venku, občas jsem jel za babičkou na návštěvu. Tak jsem začal zjišťovat proč to stěhování a proč nikdo neměl vědět kde bydlíme...
Došlo mi že otec jak věčně pil, tak mámě akorát ubližoval, fyzicky i psychicky..
Máma měla anorexii, když jsem byl školák, ale nějakým způsobem jsem ji z toho dostal. Díky ulici se ze mě stal punker a vandal... Bydlel jsem na ubytovně a rvačky byli na denním pořádku.
Z toho jsem byl po čase tak omlácený, že jsem ustál jakoukoliv ránu od člověka, ve 13 jsem to dokázal i otci, když ode mě dostal pěstí za to vše co si musela prožít máma.. Bohužel byl silnější než já a zbil mě řetězem, jizvy mám do dnes ale stálo to za to! Díky tomu jsem se dostal do napravného zařízení SVP Klíčov, tam jsem si našel první holku romku. Když bych ji tenkrát nepovedl, byl bych s ní do dnes, ale za chyby se platí, nic méně jsme dobří přátelé doteď.
Začal jsem hodně pít, kouřit a byl jsem člověk co hledal útěk z reality, takže jsem začal brát drogy, ze kterých mě kamarádi těžko dostávali ale povedlo se jim to..
Po návratu z SVP jsem začal chodit poctivě do školy, ale nic v ní nedělal, spíš jen spal, protože jsem načerno dělal u bezpečnostní služby noční.
Žiji život stylem práce, škola, práce práce, věčné stěhování a změna práce..
Řeším víc ostatní problémy, než své vlastní, ale nevadí mi to protože jsme přátelé a ti se neopouští! Jedním z nich je krásná, milá holčina, která je se mnou dodnes a podepisuje se #Punkdoll#.
Takhle krásná holčička mi moc pomohla a dodává mi sílu jít dál přes všechny překážky. Bydlíme od sebe daleko, ale je pro mě víc než rodina. t
Toto je krátký úvod o mně, aby ostatní věděli kdo píše příběhy...
Děkuji za přečtení #želvák#
