Harry Potter a Alternativy bytí

1. Zpátky v Zobí ulici

„Severusi!" vykřikl Harry udiveně, když si všimnul tmavé postavy stojící u jeho stolu. S obtížemi se začal zvedat ze země. Když si jeho strýc všimnul, že mu to činí tak trochu potíže, nabídnul mu pomocnou ruku. Jedním tahem ho vytáhnul na nohy. „Co tady děláš?"

„Co bys asi tak řekl?" odvětil s pozdviženým obočím. „Kontroluji, jestli jsi stále naživu. A evidentně dobře dělám. Nikdy nebylo pražádným tajemstvím, že jsi zcela jistě schopným sprovodit se z tohoto světa i sám. A dokonce i tehdy, když z toho vynechám tvé excesy při famfrpálu."

„Hej!" ohradil se Harry dotčeně.

„Byl bych zcela jistě vděčný, kdyby Denní věštce konečně vynechal mou osobu a mou smrtijedskou minulost ze svých titulků, ale nemusí ji nahradit to, že Chlapec, který přežil, se zabil při pádu z okna," ušklíbnul se při tom pomyšlení Severus. „Nepochybně by následovaly zaručené informace, že viníkem té nešťastné události jsem byl já. Těžko by někdo uvěřil, že za to může jedna mudlovská dívka a tvé nezkrocené hormony."

„Moment! Jaká – jaká dívka? Jaké hormony? Co takhle – ahoj! Rád tě vidím." Harry se jen stěží snažil vyvrátit nevyvratitelné.

„Ahoj. Rád tě vidím." Kdokoliv by Severuse slyšel, nebyl by na pochybách, že neříká úplně tak pravdu. Ale Harry už svého strýce za ten rok docela poznal. A jakkoliv se snažil vypadat otráveně, Harry věděl, že ho skutečně vidí rád. I tak ho ale neušetřil výčitek.

„Já tebe taky. Kde jsi byl takovou dobu?" pustil se do něj okamžitě. „Neříkal jsi, že se uvidíme častěji? Alespoň jsi mohl napsat dopis!"

„Psal jsem ti dopis," zatvářil se Severus nechápavě.

„Já myslím normální dopis," zakoulel Harry očima.

„Napsal jsem ti normální dopis. Dokonce jich bylo několik." Harry se po tom prohlášení nahnul ke stolu zavaleného knihami, z jehož vrchní zásuvky vytáhnul tři pergameny. Odkašlal si a s vážným výrazem spustil:

„Harry. Doufám, že jsi v pořádku. Já ano. S. To byl první," okomentoval Harry s všeříkajícím výrazem. Pak si přehodil list v ruce s následujícím. „Harry. Děkuji za dopis. Těší mne, že jsi v pořádku. S." Následoval třetí. „Harry. Ano, vše je v pořádku. Pokud by mudlové dělali problémy, napiš. S."

„A tvá výtka spočívá v čem?" nadhodil stále nechápající Severus.

„To nejsou dopisy. To jsou vzkazy," odhodil Harry listy na stůl. „To, co jsem ti posílal já, to jsou dopisy. To, co mi posílá Hermiona," ukázal názorně na několikastránkovou vedlejší hromádku, „to jsou dopisy."

„Nesrovnávej mě, prosím, se slečnou Grangerovou."

„I Ron napíše o pět řádků víc jak ty," nepřestával Harry.

„A s panem Weasleym už vůbec ne," zamračil se znechuceně Severus.

„Ok," zdvihl Harry ruce obranně před sebe, „jen jsem chtěl říct svůj názor."

„Ovšem. Bez toho bych nepřežil." Harry nad Severusovým odfrknutím jen protočil očima. „Pokud jsi však chtěl poukázat na nedostatečnou délku textu-"

„I tvoje poznámky v testech jsou třikrát tak delší," neodpustil si zase Harry.

„-pak jen mohu říct, že Řád je zaneprázdněn." Harry ožil.

„HA! Takže zase není všechno tak v pořádku, jak jsi ve vzkazu číslo tři tak rozsáhle tvrdil!"

„Ovšemže je vše v pořádku," pokračoval klidným hlasem Severus.