Zpověď Křena

Můj příběh

,,Tak, přejdeme rovnou k věci, proč jste zabil ty dva chlápky?" zeptal se mě vězeňský psycholog když se posadil na židli.

,,Protože jsem Křen" řekl jsem klidně a usmál jsem se na něj.

,,Co?" řekl trochu pobaveně psycholog. Bral to jako vtip ale když pochopil že to myslím vážně tak úsměv zmizel.

,,Teď vážně" řekl a zamračil se na mě.

,,No já to myslím vážně" řekl jsem s vážným výrazem.

,,Takže vy mi tu říkáte že jste zabil dva chlápky jen protože si myslíte že jste zelenina?!"

,,Já si to nemyslím, já jsem křen a nezabil jsem je jen tak, ty dva chtěli ohrozit mé dva kamarády.(Kluka a holku kteří spolu chodí). A také je pravda že jsem jich za celou tu dobu zabil omnoho víc"

,,A to jste je musel rovnou zabít?"

,,Ano" řekl jsem a vzpomenul jsem si jak jsem jednomu z nich rozdupl hlavu. Ta vzpomínka krásně hřála.

,,Proč, oni byli ozbrojení?"

,,Ne ale byli nebezpeční a hrozilo že napadnou ,,můj" pár."

,,Tak jo, asi bychom měli začít znovu, jak dlouho se znáte s... ,,vaším" párem?"

,,No, poznali jsme se ještě ve staré civilizaci, znám se s Fílou od narození. A možná proto mi nevadilo dělat Křena."

,,Aha, tak to k nim máte asi velký citový vztah?"

,,Ano to mám, mám je rád jako bych měl rád své děti. A zabíjení na jejich ochranu mi nedělá problém."

,,Aha, takže vy jste zabíjel už dřív?"

,,Samozřejmě, pro ně jsem obětoval spoustu mé krve" řekl jsem a trochu psychopaticky jsem se usmál.

,,Hmmm, zajímavé. Povídejte váš příběh." řekl psycholog a na jeho očích byl vidět velký zájem.

,,No, příběh o mé službě začal někdy v 6 měsíci jejich vztahu, 21.4.2017. to jsme šli poprvé v trojici ven, oni jako pár a já jako Křen. Bylo to fajn já jsem tam byl a pomáhal jsem když to bylo potřeba. Třeba jsem hlídal když se tam začali líbat tak jsem si stoupl tak abych měl výhled na místa odkud na ně mohl někdo koukat. A když někdo moc dlouho koukal, tak jsem ho kuchnul." řekl jsem a usmál jsem se.

,,Kolik vám bylo?"

,,13"

,,Tak málo?!"

,,Jo, hmm, možná jsem je mohl jen zmlátit." pokrčil jsem rameny.,,No a potom jsem dva dny byl jak mrtvola, bezduše jsem chodil po domě a snažil jsem se pochopit co se stalo. Další den už jsem byl v pohodě a už mi bylo jedno kolik zabiji lidí, hlavně ať se těm dvěma nic nestane. To byla moje priorita."

,,Hmmm, kolik jste zabil přibližně lidí?"

,,No... kolem čtyř stovek. Asi, možná víc."

,,To je slušný. Jak to vlastně bylo v Apokalypse?"

,,No, v podstatě úplně stejně, zabíjel jsem každého kdo jim chtěl ublížit."

,,Překvapivě" řekl.

,,No akorát tam byl rozdíl v tom že jsem zabíjel zombíky. A to je podle mě větší zábava než zabíjet lidi. Zombíci toho dost vydrží, takže jsem jim třeba usekal končetiny a potom jsem se v nich pitval nožem." řekl jsem s úsměvem a přemýšlel jsem nad tím, že mi to dost chybí.

,,Hmm."

,,Určitě si vzpomínáte na ty radioaktivní deště, no při nich jsem většinou držel deštník nad nimi. Takže potom jsem vždy vypadal jak mrtvola, no v podstatě jsem mrtvola. Moje orgány v těle se spojili do jednoho, a ten jeden orgán se pomalu rozpadá, takže je v podstatě nevyhnutelná moje smrt."

,,Aha..., mezi námi dvěma. Také jsem dřív byl vrah a také jsem zabíjel pro mé přátele. A proto jako bývalý křen chápu jaké je to pro vás tady bez nich. Já jsem můj pár neuchránil. Sežrali mi ho zombie. Ale vy máte ještě nějaký čas. Způsobím tu nějaký rozruch a vy zatím můžete utéct. V pekle mi pak budete vyprávět podrobnosti." řekl psycholog vytáhl z pod kabátu revolver a odemkl mi celu.