Tohle je moje první knížka a doufám že se bude líbit. ^-^ Vše sem si vymyslela a zřejmě budou díly trochu delší trochu sem se zažrala. Pište komentáře a hlavně se bavte. ^-^
----------------- Kapitola 1.----------------
Hřejivý a přitom otravný sluneční paprsek,který svítil skrz okno od auta, mě pomalu a probouzel. Ale v tom..
"Buch,buch,buch!"
"Lauro, vstávej jsme tu~"
Jsme tu, a tady, začíná můj příběh.
Jmenuji se Laura Heartwoodová,je mi 17 let a zrovna se stěhuju se svojí adoptivní matkou z velkého New Yorku do menšího města jménem Oxford v Anglii. Moje mamka se jmenuje Elishabeth,ale všichni jí říkají Lisa,dokonce i já.
Přijely jsme před docela velký,bílý dům s menší verandou na které byla zahradní dřevěná houpačka. Poprvé sem odemkla a otevřela dveře od našeho domu. Přede mnou bylo krajní schodiště v levo obrovská kuchyně a v pravo obývák. Dále v zadu samozřejmě menší koupelna a úplně vzadu jídelna.
Pomalu jdu po schodech nahoru, byla tam ložnice,další koupelna,ještě jeden pokoj (zřejmě pro hosty) a konečně můj pokoj. Středně velký s mojí postelí a nábytkem a spoustou nevybalených krabic. Hodila sem batoh na postel a začala vybalovat. (nudné vybalování popisovat nebudu XD) Po vybalování už sme jen stěhovali pak byl večer a šly sme spát.
Další den ráno mě probouzí Lisa svým křikem.
"Lauro, jdu si omrknout práci a oznámit že jsem tady,abych mohla
nastoupit do práce! Nebudu tam moc dlouho tak se nasnídej a běž na čerstvý vzduch!"
Svým ještě ospalým zamručením sem dala najevo jakože jo,pak se jenom ozvalo zabouchnutí dveří a já si dala ještě 20cet.
Konečně sem se zvedla a šla si udělat něco k snídani,to kručení bylo už moc hlasité. Ke snídani sem si pustila nějaká videa na YouTube,ale přestalo mě to bavit tak sem zapla telku. Šli tam zprávy,ale né ledajaké,bylo to vážně zajímavé.
Zprávy:" Tento měsíc jsou to už 2 pohřešovaní. Naposled se pohřešovala dívka věk 18,tmavé vlasy,..bla bla bla a po týdnu se našlo její tělo zahrabané a zbavené krve. Doporučujeme větší obezřetnost a nechodit pozdě sami domů."
Já:"Hmm zajímavý jak v nějakým horroru, ty lidi neví jak dneska zapůsobit,já bych volila staré dobré podříznutí,Ale to tělo bez krve...to je nějaký divný asi někdo chce prodávat sáčky s krví na černo."
No Lisa řekla že mám jít ven, ale mě se nechce a navíc to tady neznám, ale koukala sem že když otevřu u sebe okno tak můžu na střechu je tam takový výklenek. Dám si tam deku a jakože sem byla venku, no co teoreticky to je pravda. Mým koníčkem je kreslit, tak sem si sedla na střešní výklenek a začala si kreslit. Vzala sem si sluchátka a poslouchala nějakou muziku, no prostě relax. Po chvíli sem se zarazila a podívala sem se na ten výhled do ulic, jenomže sem zahlédla něco podezřelého. Žena,blond (zřejmě fiflena) šla po ulici směrem k městu a z ničeho nic se za ní objevila postava, muž, pronásledoval ji a v záhybu za domem se rozeběhl jako blesk. Nic sem neviděla, ale slyšela sem jemný výkřik. Chtěla sem zavolat policii nebo Lisu ale po chvíli se muž objevil i s ženou jdoucí cestou k lesu, zdálo se mi to divný. Zanechala sem svýho zírání a šla zpátky domů, začala mi být zima. Zapla sem noťas a začala hledat něco o tomhle městě a o zmizení lidí, kteří se potom nacházejí bez krve. Slyšela sem otvírání dveří že zdola, po chvíli ticha mi to připadalo divný tak sem šla ke dveřím. Zaslechla sem kroky jdoucí po schodech nahoru, pomalu sem otevírala dveře....a najednou....
"Lauro,ahoj myslela jsem že jsi ještě venku, když tady bylo takové ticho"
Já:"Vááááááh.....Lidí tys mě teda vylekala uff"
Lisa:"Vylekala? Promiň to sem nechtěla, ale byla si se projít venku?"
Já:"Co? Jo jojo"
Lisa:"No nic přinesla sem oběd a k večeři budou nudle~ Tak si to pojď vzít, určitě už máš hlad."
Vzala sem si ze zdola oběd a šla zpátky nahoru. Ve zprávách co jsem našla stálo že se ztrácejí hlavně středoškolačky, naposledy kdy se něco takového stalo bylo 10 let zpátky bylo 5 obětí, 4 ženy a 1 muž. Všichni jsou pohřešovaní, ale prý ten muž přežil a říkal že ho napadlo zvíře s velkými špičáky. Dva dny potom muž zmizel. OMG! To je boží, to je už přesně jako v horroru. Pak sem si vzpomněla na toho muže s tou blondýnkou, koukala sem se z okna na ten les a v dáli tam bylo malé opravdu malinkaté světlo.
Já:"Hhhh...já se tam chci podívat."
Potom mi došlo že mám ještě 1 den, než půjdu poprvé do nové školy, hned sem měla husí kůži při pomyšlení na školu. A co mám proti škole? Noo, je to divný,ale radši sem doma než mezi lidmi, protože kamkoliv jdu lidi na mě začnou tak divně zírat a já si potom říkám "Co? Co zas?" Vždycky sem si myslela že je to kvůli mým dlouhým světlehnědým vlasům. No je pravda že sem se dloouho nestříhala, ale dávám si je do copu a pořád nic, furt čumijou. "Tak co, co je to?" Pak sem se podívala na svůj krk a říkám si jestli to není kvůli mému náhrdelníku. Ano je trochu zvláštní, ale neříkejte mi že malý náhrdelník upozorní víc lidí než potetovanej pankáč s piersingama.(nic proti noste si co chcete to byl jen příklad) No je to trochu pravda že je trošku zvláštní, je to malý meč z nějakého kovu, který se obmotává kolem nějakého krystálku, kterej v noci barevně svítí. Ten náhrdelník mám od narození asi, když mě Lisa našla za dveřmi tak jsem ho už měla. Měla sem velmi zvláštní dětství, co si pamatuju bylo že když sem brečela nebo byla rozzuřená,tak blikaly žárovky a hýbaly se věci. "Náhoda,nemyslím si."
Už byla noc byla sem unavená tak sem šla spát. Další den ráno sem šla dolů udělat si snídani, Lisa mi na lednici nechala vzkaz ať si oběd uvařím a že do večeře bude zpátky. Na nic sem nečekala, nasnídala sem se vzala sem mobil, bundu a šla k tomu tajemnýmu lesíku.
Slunce prosvítalo mezi stromy takže vidím dobře....zatím. Nevim jak dlouho tady budu takže si musím dávat pozor. Postupně se tu začalo zatahovat a něco sem zaslechla. Voda,spíš nějaký vodopádek,bylo to slyšet někde poblíž. Šla jsem skrz křoví, které mě bodalo do rukou při odhrnování a najednou z ničeho nic se mi před očima blýskal nádherný a čistý potůček. To byla taková nádhera, na kraji tu byl obrovský balvan tak sem se na něj posadila a vytáhla sem mobil.
Já:"Hmm žádný signál nic zvláštního."
Chtěla sem si tu nádheru vyfotit,ale když sem si to přiblížila do dálky něco sem uslyšela,jako kdyby někdo šlápnul na větvičku. Namířila sem mobil na křoví přede mnou do dálky a zahlédla sem oči zářivé oči. Trochu sem se polekala tak sem dělala jakoby nic. Zvedla sem se, otočila a vykročila jenomže sem zakopla,nevim o co,ale spadla sem a přede mnou se objevily ty zlatějantarové oči.
