Tanec temných myšlenek

NIC

Už když jsem šel spát jsem věděl že je něco špatně, tma byla taková jíní né tmavší ani jinak pozměněna, ale zdálo se že zakrývá něco co lidské oko nemělo spatřit. Jsem studen tak jsem šel spát v sedm hodin večer, jelikož byl leden tma již stihla dosáhnou svého nejčernějšího bodu, asi tak ve jedenáct hodin mě probudil strašný puch nedalo se to vydržet tak jsem vstal a šel otevřít okno při cestě nazpátek jsem šlápl do čehosi vlhkého a slizkého, ještě teď v bezpečí vězeňské cely mě mrazí při vzpomínkách na ten okamžik. Vtom se mi to omotalo kolem nohy, to cosi neznáme nikdy neviděné ani nevyslovené, nikdy jsem nebyl více vyděšený sápalo se mi to po noze čím dál víš snažil jsem to z té nohy setřást nic nepomáhalo mlátil jsem do toho ale moje rány skrz to procházeli a dopadali na mou nohu ve zmatku jsem upadl na vypínač a spatřil to.

Hrouda čehosi která se plazila po mé noze pomalu ,ale jistě neměla žádný určitý tvar ,avšak ta barva taková snad ani neexistuje nedokážu ji popsat nevýrazná pohlcující světlo kolem sebe. Vtom se to něco vymrštilo na můj obličej a já upadl do bezvědomí, probral jsem se v autě, podle řidiče jsem poznal že je policejní. Nedokázal jsem si vzpomenout proč by mě měla policie zatýkat v tom jsem si všiml že stále stojíme před mým domem, vyhlédl jsem, a z okna v druhém podlaží mého bytu se na mě dívalo, vlastně né já jsem se díval na sebe . V tom sem se rozpomenul na tu hroudu ničeho která mě ten večer napadla a jak mi skočila po obličeji. Podíval jsem se do zpětného zrcátka, ale neviděl jsem sebe, na místě kde jsem seděl já byl úplně cizí člověk nic jsem nechápal. Náhle nasedl druhý policista a auto se rozjelo, z jejich rozhovoru jsem pochopil že mám být zloděj který chtěl vyloupit byt v druhém podlaží ale že nějaký mladík mě praštil něčím přes hlavu, a pak je zavolal. Teď jsem ve vězeňské cele za jeden rok budu propuštěn, nevím co budu dělat když v mém bytě žije nic.