Překážky✅

1. část

Zorka ležela hlavou na hrudi svého přítele a bříškem ukazováčku levé ruky kreslila maličká kolečka kolem jeho bradavky. Oba ze svých těl vypouštěli obrovské teplo a endorfiny by mohli rozdávat naprosto všem.

„Zori, miluju tě, víš to, že ano?" zeptal se jí Oskar a při tom jí vískal ve vlasech.

Zorka se usmála a vtiskla mu na onu bradavku něžný polibek.

„Miluju tě nejvíc na světě."

Oba se smáli a užívali si vzájemné přítomnosti. Cítili se i po několikaletém vztahu jako na začátku, všechno bylo jako na obláčku z cukrové vaty. Až moc přeslazené, ale tak moc výborné, že se toho blaha ani jeden z nich nedokázal nabažit. Hladili se a tulili tak dlouho, dokud Oskar v Zoře nevyvolal pocit vinny. Při hlazení totiž doputoval na její bříško a sklonil se k němu rty. Políbil jí tam a podíval se jí do očí.

„Je to takový úplně jiný pocit, věřím, že tam někde teď je a že o sobě dá brzo vědět. Že už se konečně zavrtá na to správné místečko a bude nás milovat," znovu jí tam políbil a přesunul se zpátky na úroveň jejích rtů.

Zora zavřela oči, nemohla se svému milému dívat do očí, ne v tuhle chvíli, kdy se cítil jako ten největší alfa samec a ona přitom schovávala tak velké tajemství.

„Doktorka říkala, že mu máme dát čas, nemáme se nervovat, ale věřit," prohrábla mu vlasy a nuceně se usmála.

„Já vím, ale už se snažíme tak dlouho a furt nic," povzdychl zklamaně a sedl si.

„Třeba je to jenom stres, moc se snažíme, snažíme se tak moc, že to prostě nejde," pohladila ho po paži a také si sedla, ale na něj se nedívala. Dívala se do zmuchlaných peřin a v hlavě se mu omlouvala.

Oskar vylezl z vyhřáté postele. Oblékl na sebe župan, který měl připravený vedle postele, jako každé ráno a s úsměvem, který věnoval své lásce opustil ložnici, aby mohl připravit snídani a připravit si práci ze školy, kterou musí přes víkend stihnout ohodnotit. Krom toho musí také připravit další podklady.

Zorka zůstala v posteli se svou těžkou hlavou a přemýšlela nad celou touhle nepříjemnou situací, která v jinak naprosto harmonickém vztahu nastala. Nebylo to tak, že by miminko nechtěla. Chtěla a moc, ale ne teď. V nemocnici pracuje sotva dva roky a nechce odejít na mateřskou. Ne teď, když jí práce opravdu baví a snaží se být lepší. Proto dělá to, co dělá.

Oskar několikrát volal Zoru ke snídani, ale ani na minimálně páté zavolání nereagovala, takže jí talířek s toasty a borůvkovou marmeládou donesl do ložnice. Našel jí ve stavu, jako už dlouho ne. Nepřítomně sledovala uschlé růže ve váze na komodě a žmoulala si prsty. Přisedl si k ní a s otázkou v očích ji jednou rukou objal a čekal, že se něco dozví.

„Copak?"

„Ale nic, jen mě to trápí," hned věděl, že se vrací k tématu nemůžeme otěhotnět. Začal jí chlácholit tak, jako ona jeho a opatlal jí borůvkovou marmeládu kolem pusy, aby se smála. Cvrnkla mu do nosu a zase vypadala v pohodě. Pouze tak vypadala.

***

„Hele, mohla bys na chvíli ke mně?" volal Oskar svou přítelkyni do pracovny, kde zrovna seděl nad obrázky z hodiny výtvarky druháčků.

„Jasný, copak?" postavila se za něj a sledovala to, co držel v ruce.

„Zadal jsem jim klasickou práci. Namalovat maminku a tatínka. Já teda nevím, ale podívej se pořádně na maminku," pobídl jí a sám si znovu postavu prohlédl. Na druháčka krásná práce, co mu však přidělávalo starosti, bylo jedno oko jinak barevné než to druhé.

„Myslíš, že je to monokl?" zeptala se Zora nejistě. Podíval se na ní ze zpod a přikývl.

„Oba jsme studovali psychologii, tohle je jasný důkaz domácího násilí. Oba přeci víme, že děti tohle prozradí nevědomky téměř vždycky.

„Chceš to nějak řešit?"

„Asi jo, přeci to nemůžu nechat jen tak. Myslíš, že bys to mohla v práci ukázat nějakému psychologovi?"

„Jo, to asi mohla, ale co když si ten klučík prostě jen vzal špatnou pastelku? Zlato, zatím bych v tom nedělala moc povyk, dělej si nějaké testy a až pak pořádně jednej. Tohle si vyfotím nebo vezmu s sebou na odpolední a s někým to prokonzultuji," slíbila mu a vrátila se zpátky do kuchyně, kde chystala oběd. Při přípravě oběda se stíhala ještě chystat do práce.

***

Zdravím vás a vracím se k vám s novým příběhem.

Plně doufám, že vás bude bavit stejně tak, jako ty předešlé a že budeme zase všichni společně prožívat osudy několika hrdinů tohoto příběhu společně. ♡