4.1. 2008 7:31
Dnes ráno mě vzbudil obrovský hlad. Bohužel jsme doma nic neměli a vzhledem k tomu, že je dnes asi -20°C tak se mi pro jídlo do dalekého města nechce. Přece jenom tady v Rusku tak často nejezdí autobusy. A k nám na dědinu už vůbec ne, proto bych musela jít pěšky a to se mi opravdu nechce. Radši budu trpět hladem.
4.1. 2008 12:50
K obědu jsem měla plátek chleba s mlékem. Už se těším až se oteplí a bude slunečno. Pozítří jsou Vánoce, chci si je užít s plným břichem. Maminka řekla, že zítra zajede na nákup. Bohužel asi koupí jen brambory a nějaké maso. Nemáme už skoro ani rubl a v zimě moc mamka s taťkou do práce nechodí mají to asi 1 hodinu cesty. Teď si to představte, ráno vyjdete ven a všude sníh, led a vy jdete čekat na zastávku autobusu. Nevíte jestli autobus přijede nebo ne. Proto mamka s taťkou jsou radši doma v teple. V domě musíme svítit svíčkami a topit kamny. Ráno vstanete a málem zmrznete jaká je v domě zima. Chci ráno vstát do tepla jako děti v Anglii. Už odmalička mě to táhne do Anglie. Chtěla bych tam bydlet a pracovat jako návrhářka ale nemáme dostatek peněz na cestu, bydlení, a život tam.
4.1. 2008 19:38
Už je večer, tma a já se nudím. Proto do tebe píšu. Odpoledne jsem se musela jít projít a obstarat kozu. Byla hrozná zima, ale babičku jsem vyslat nemohla. Hrozně moc už chci jaro, hodně peněz, bydlet v Anglii a dělat si co chci. Ale nejde to. Je to hrozný, každý den žijeme pod tlakem, nevíme co přinese zítřek, nevíme, kdy nám dojde jídlo a nejhorší je ta bezmoc. Nemáme si jak pomoct. Přestěhovat se nemůžeme, narodit jinde jsem se taky nemohla. ,,Proč je ten život tak nespravedlivý?!" ptám se naštvaně každý večer. Už mě to přestává bavit. Chci klid, pokoj, teplo a hlavně chci pohodu. Jíme jenom chleba s mlékem k obědu, večeři i snídani. Jsem smutná, že je to takhle. Chtěla bych mít lepší bydlení nejen pro sebe, ale i pro babičku, dědu, mamku i taťku. Nemám jak si vydělat peníze. Je to k ničemu. Už se nebudu rozčilovat a jdu si lehnout s poloprázdným žaludkem.
KAMU SEDANG MEMBACA
Přistěhovalec
PertualanganAhoj. Jmenuji se Alex a Ty právě čteš můj deník, čteš úryvky z mého života. Žiji v Rusku se svojí rodinou. Začíná tu být hladomor. Doufám že to brzy skončí. Moje rodina se zatím docela drží, ale všichni začínáme pomalu pociťovat hlad a bolest břicha...
