Utíkala jsem jako o závod abych stihla autobus. Řidič už zavíral dveře. Ale ja na ně klepala tak mi je otevřel. Chtěla jsem platit penězi ale řidič řekl že musím mít dopravní kartu.
"Nemůžu zaplatit v hotovosti? " řekla jsem. Podívala jsem se na plný autobus lidí a najednou jsem slyšela .
"Půjčím vám kartu"
Podívala jsem se kdo to řekl... Byl krásnej měl krásné hnědé oči a vlasy.
Zadívala jsem se do jeho očí a usmála se na něj
"Děkuju "
Vytahoval ji z vaku , ale řidič autobusu měl zatáčku a tak mu všechny věci vypadli z vaku a mě taky.
Zeptal se
"Jsi v pořádku? "
"Nic mi není "
Posbírala jsem si všechny věci a vytáhla z peněženky peníze
"Na vezmi si to " řekla jsem.
"To ne! "
"Jak ne? Vždyť jsi to zaplatil"
"Vážně ne! "
"Tak ti teda moc děkuju "
Opřel se o tyčku autobusu protože bylo plno neměl jsi kam sednout. Zrovna odcházela jedna paní a tak jsem si tam sedla namísto ní. Vytáhla jsem si sešit s kresbami a tužku. Koukala jsem se a přemýšlela co mám kreslit..
V duchu jsem si řekla "budu kreslit jeho vzdyt je tak nádhernéj"
On se posunul dál ke mě aby viděl co dělám. A já rychle přetocila list papíru a začala kreslit staršího muže. On opustil metro.
Dorazila jsem domů a před vchodem viděla bráchu
"Ahoj Damone! Jak se máš?" "Ahoj ségra jo jde to a ty?"
"Však to znáš odpověděla jsem"
"Proč jsi jela metrem když tu máme plno šoférů a aut? "
"Chtěla jsem změnu "
Pousmál se a vešli jsme do domu.
"Ahoojte!! Jsem doma!
"Vítej dcerko" řekla máma.
"Proč jsi jela autobusem? "
"Připravují kresbu na výstavu a vídám stále ty stejné tváře musela jsem mít nějakou motivaci.
"Jsi vážně zvláštní Evo"řekla máma a mě hned přešel úsměv na tváří.
Řekla jsem "osprchuju se a lehnu jsi"
Damon: "jasně ! V autobuse se člověk dost unaví ".
Ale nezaspi řekla máma večer máme hosty.
