Vykročím vpřed,
uslyším hlas,
který mě vábí,
bere mi čas.
Vlas už mi šedne.
Druhý krok ku předu.
Váhám...
Ještě jdu kol břehu!
Loutka ztratila nitě,
další krok zvažuji.
Doprava? Doleva?
Vlastní mysl žaluji.
Washington přede mnou,
Arktida leží východně,
za mnou velí Putinův křik,
Londýn volá západně.
Zavřu oči,
jenom jdu,
skrz hory a propasti,
skrz vodu.
Otevřu oči
a vidím to zas.
To,
co spatřit jsem nechtěla:
Vykročím vpřed,
uslyším hlas,
který mě vábí,
bere mi čas...
JE LEEST
Odvaha
PoëzieKaždý z nás se musí vyrovnat s překážkami, které nám život nadělí. Je dobré si uvědomit fakt, že vždy se problém nějak vyřeší. Těžko říct jakým směrem, ale i přesto to znamená, že úzkost, kterou v nás vyvolává, jednoho dne zmizí.
