Všechno Nebo Nic

To nám to teda začíná

Jako vždycky. Jmenuji se Silvi Bortoviková. Je mi 13 let. Mám skvělí život. A taky seuper kamarády.

„Ahoj mamiii" křiknu na mámu když odcházím na autobus, který mě má odvézt do školy. Z domů na autobus to mám pět minut. Bylo 7:13 a autobus mi mněl jet 7:20. Tak máma také křikne „Ahooj a užij si to!" Jakmile tohle slyším, plácnu se rukou do čela, a v duchu si říkám „ Panebože kdo by si to užil ve škole?" No jak si tohle řeknu, tak odemykám dveře a vejdu do nich, zabouchnu je a jdu. Už jsem na autobusové zastávce a čekám na autobus když v husté mlze vidím světla. Když se světýlka pomalu přibližují tak si všímám obrysu autobusu. Když je tedy úplně u mně tak se otevřou dveře a já vejdu. Řidiči v autobuse řeknu „ Poloviční do Moravské" „Hmmm" dá mi jízdenku, počká až si sednu a pak se rozjede. Já se koukám z okýnka na míhající stromy. Pak v mihotavé mlze vidím školu, v duchu si řeknu „Tak, sice jsem si doma klepala na čelo, ale teď se moc těším, hlavně na Dominika". Autobus zastaví a já výjdu ze dveří, kde čeká Dominik, tak ho obejmu a on se přizpůsobí. Pak z obejmutí se chytneme za ruce a společně jdeme do školy.

Dojdeme do školy a každý se vjěnuje svému. Já si nachystám věci na první hodinu a pak jdu za holkama. Když poprvé zazvoní, jdu si sednout na místo a čekám až dojde Nela. Až dojde tak se pozdravíme „Ahoj Neli" „Ahoj Silvi, jak ses mněla?" „No ušlo to, ty?" „Dobrý". Takhle jsme si povídali až do té v doby dokud nedošla paní učitelka. Vešla do dveří, a všichni se postaví. Dobré ráno žáci, posaďte se, takže než půjdeme k Matematice, v úterý - pátek byl zběr papíru, takže od nás ze třídy. Kdo tam dal papír? ...... . Já se teda přihlásím. Paní učitelka se mně zeptá. A nepmatuješ si kolik jsi tam dala? Ano pamatuji, 410 kg

Všichni mi začnou tleskat že jsem dobrá, i paní učitelka, z čehož jsem byla překvapená. Když jsem se koukla na Dominika tak se na mě koukal a usmíval se na mě, úsmněv jsem mu musela oplatit. Po nudné hodině Matematiky, začalo zvonit na přestávku. Já jsem si začala uklízet věci z lavice, a vydala jsem se za holkama. Jakmile jsem uslyšela že zvoní na hodinu, řeknu holkám „Tak čus" a odejdu. Pak už jenom čekám až dojde paní učitelka na Český jazyk. Vidím jak se otevírají dveře. Vidím paní učitelku, a hned si stoupnu a pak i celá třída. Paní učitelka hned prohlásí: „Dobré ráno žáci, posaďte se" Všichni se posadí a paní učitelka nám oznámí co dnes v hodině budeme probýrat. „Dnes si procvičíme trochu pravopisu a pak se vrhneme na skládání slov. Takže otevřte si učebnici na straně 62! A Viky začni číst cvičení 3! Vikča teda začne. „Doplň vynechána písmena" Takhle to pokračovalo, až najednou zazvoní na přestávku. Já si sbalím věci do lavice vytáhnu si svačinu a pití a jdu na chodbu, kde se tak nějak všichni scházíme. Povídáme si povídáme a jak máme dosvačeno tak se vracíme do třídy kde hraje Pat a Mat parodie. Zasedneme do lavic a koukáme na interaktivní tabuli, kde hraje parodie. Všichni se tam smějí až na Hanču, tak se jí ptám : „Hani co se stalo?"   „Ale nic teď to hlavně neřeš!"
Neřešila jsem to. Začalo zvonit na hodinu. Došla paní učitelka na Zeměpis. Hodina probíhala dobře. Ale až pak nám rozdala testy. S otevřenou pusou začknu koukat na Nelu. Až jsem ten test měla napsáný, odnesu ho paní učitelce na stůl, a jdu si sednout spátky do lavice. Strašně dlouho čekám až všichni dopiší. Takhle probíhala celá škola. Ze třídy jsem si to vcelku naštvaně mířila do šatny. Ale zastavil mě jemný dotyk na ruce, tak se teda zastavím a koukám se kolem sebe, až pak si všimnu Dominika. Zeptá se mě „Lásko jsi vpořádku?".  „Noo ne tak docela ale to teď neřeš!" tak mi na to odpoví. „Dobře".  Dojdu do šatny kde je hrozný naval holek a strašná vůně všech voňavek. Obleču si bundu, obuju si boty a mířím si to ze školy na obědy. Venku před školou na mě čeká Dominik, který vypadal nadšeně. Šla jsem teda za ním a objal a ho, sice nevím proč ale prostě mě to nutilo. On se jenom přispůdobyl. Já jsem si v duchu pokládala otázku.  „Na co jsem vůbec naštvaná?".  No pak z obejmutí jsme se chytli za ruce a mířili jsme si to k jídelně. U Sokolského hřiště jsme se rozloučili. Protože já jsem šla do jídelny a on na mě čekal. Hodila jsem si aktovku na plácek u jídelny, a šla jsem dovnitř. Nesla jsem tácem s jídlem a šla jsem si sednout ke kamarádce. Už jsem pomalu dojídala ale začalo mi být blbě, tak jsem radši jídlo odnesla k okýnku. Vyšla jsem ven z jídelny kde jsem si našla aktovku a vzala jsem si ji. Kráčela jsem si to za Dominikem. Který mi šel naproti. Řekneme si. „Ahoj" „Ahooj". Pak teda jdeme směr Dominikův dům.V tu dobu do mě hrkla jenom jedna jediná věc, a to sice. Že se chytneme za ruce tak mu to navrhnu. Řekl že jo a tak né že bych něco udělala já ale on. Sám od sebe mě chytl za ruku? Samozřejmě neváhám a chytnu ho taky. Takhe jdeme celou dobu. Až pokud dojdeme k rozcestí. Kde já mám jít doleva, a Dominik rovně. Obejme mě a dá mi pusu. Neváhám a přizpůsobím se.Pak už sama si to mířím na autobus. To bych nebyla já kdybych ho nestihla. Tak teda čekám na další. Dojedu domů a jdu si udělat domácí úkol z Matiky. Celý den probíhá nudně a tak když je kolem 18:30 se jdu navečeřet. Po večeři se jdu vysprchovat. Po sprše si vyčistím zuby, pak si to kráčím do pokoje. Zalehnu do postele a jsem na telefonu. Když už je kolem 21:30 tak zhasínám telefon a jdu spát.