Všichni svatí se vrátili na nebe.
Stydlivý i zkažený, čistý i čekající na opakující se Boží soud.
A jediná neobvyklá věc, co nám zbyla, jsou
monarchové z běžných rodin.
Ty zasraný chudý aristokrati bez modrý krve,
co každej do jednoho líbá jak nebe a šuká jak peklo,
spolu se šlechtičnami s rozjetými zorničkami a rozbitými koleny,
co jsou asi až moc submisivní
a kterým se nedaří schovávat svou vznešenost za XL mikiny.
Tahle knížata a kněžny vláčí svá hladová, unavená a promrzlá těla
uličkami malých, špinavých měst.
Hraběnky ti možná přenechají poslední zbytky nevinnosti
za pár stovek nebo za karton levnejch cigaret, v nouzi jen za dávku.
Jeho Výsost ti může sehnat cokoliv
od peří po berettu po kurvy v nelegálním věku.
Ty pláště s dlouhými rukávy zakrývají krvavý žebříky na předloktích
a ty korunky jsou dost ironický, nemyslíte?
Vy princezničky měřící ani ne metr sedmdesát,
co o to přišly dávno před patnáctým dnem jména, natož před svatbou,
a co šňupou andělský prach místo snídaně, oběda i večeře,
k svačině si pro změnu dají pilulky, téměř jakýkoliv,
a pak dělají ostudu svýmu rodu
svlékáním se v bytech pracující třídy.
