• Pod kopyty koně •

1. kapitola

„Madison rychle, ujede ti autobus a já tě nikam nepovezu!“
Vykřikla máma a výhružně se podívala na Madison. Madison byla momentálně myšlenkami úplně jinde,  ale tvářila se, že poslouchá.
,,Myslíš, že v Americe bude taky nějaká dobrá stáj? A co se stane s Quickem?“
Bála se hlavně o Quicka byl to její nejoblíbenější kůň.
,,Neboj nějaká stáj se najde a o Quicka si starosti nedělej.“
,,Snad jo.“
Zadoufala Madison a znechuceně se podívala na nedojedený chleba, který před ní ležel na talíři.
,,Tak ahoj a nezapomeň, že máš v půl třetí vyzvednout Toma z družiny.“
,, Neboj se mami, myslím, že to zvládnu.“
Křikla na celý byt a naprosto se zapomněla rozloučit. Zabouchla za sebou dveře a rychle seběhla krátký chodníček, který vedl až k zastávce autobusu. Na autobus přiběhla jen tak tak, páč na krátkém chodníku ještě stihla zakopnout o hrbol který se jí připletl do cesty. No jo to jsem celá já pomyslela, když dosedala na měkké sedadlo autobusu. Netrvalo dlouho a Medison se ocitla na zastávce autobusu, která díky bohu byla hned před školou. Už už se chtěla rozejít do školy, ale cestu ji zastoupila Alex:
,,Ahoj Madi, tak co ta party, přijdeš? Budou tam všichni a navíc to bude tvoje poslední.“
Madison chvíli nevnímala a až potom si uvědomila, že na ni Alex mluví.
,,Noo, já nevím moc se mi nechce.“
Hlavou jí teď proudilo tolik vzpomínek na tu poslední, kde se před všemi ztrapnila . Nejhorší vzpomínka byla ta, když přede všemi skočila do bazénu a uplavali jí plavky. Všichni se jí za to smáli, což ji donutilo odejít.
,,Jak jako že nevíš?! Hele ta poslední byla prostě blbá, z toho si nic nedělej, teď si to musíš vynahradit.“
Madi nevěděla, co říct a když už se odhodlala, akorát jim zaznělo v uších Crrrrrr a obě museli na hodinu. Celý den probíhal očekávaně až na zkoušení z Biologie. Madison nic neuměla a učitelka pěkně zuřila. Nakonec si odnesla čtyřku, se kterou byla maximálně spokojená. Celý den ve škole zakončila v jídelně. Jakmile se objevila ve dveřích, okamžitě slyšela jak na ni Alex volá:
,,Držím ti tu místo.“ Když vystála Madi řadu, spatřila jaký si hnus, kterému říkaly oběd. Po té, co jí kuchařka podala jídlo neubránila se poznámce:
,,Jste si jistá, že ten hnus je náš oběd?“
Kuchařka se na ni podívala a zřejmě chtěla něco odpovědět, ale to už Madi odcházela ke stolu. Jakmile si sedla vedle Alex, začal zajímavý rozhovor:
,,Tak co Madi, co ta party?“
Madi se pořádně zamyslela, protože nechtěla slibovat něco, co věděla, že nedodrží .
,,Ještě nevím, dej mi čas.“
V zápětí se podívala z okna a ihned změnila téma.
,,Vidíš, jak tam fouká?“
Doufala, že už se těch otázek okolo party zbaví, ale Alex ji okřikla:
,,Neuhýbej, snad si nemyslíš, že se mě jen tak zbavíš?“
Obě se na sebe podívali a zasmáli. Po odevzdání tácu se museli rozloučit a Madison čekala cesta domů . Před školou nastoupila do autobusu a strčila si do uší sluchátka. Až po patnácti minutách jízdy si uvědomila, že měla vyzvednout Toma z družiny. Jakmile autobus zastavil, vystoupila a běžela zpátky ke škole. Když dorazila ke škole, přede dveřmi už čekala družinářka z vražedným pohledem a telefonem v ruce.
,,Máte půl hodiny zpoždění !“
Madison si družinářku změřila pohledem a bez rozmyslu se omluvila:
,,Omlouvám se úplně jsem na to zapomněla.“
Jakmile to Madi dořekla z poza dveří vykoukl Tom. Po cestě Madi prosila svého bratra, aby to neříkal mámě. Jakmile přišly domů, tak se Madi se utíkala převléknout do černých rajtek a fialového trička. Během chvilky už seděla na kole a spěchala za Quickem. Quick už na ní netrpělivě čekal ve výběhu. Ne, že by se mu tam nelíbilo, ale už se nemohl dočkat, až si zase protáhne nohy. Když se Madi objevila u výběhu, Quick za ní běžel rychlostí blesku.
,,Ahoj Quicku, jak se máš? Dal by sis dneska vyjížďku?“
Pronesla rychle Madi a tázavě se podívala na Quicka a ten jen souhlasně zaržál.
,,Ahoj Karol nechceš s námi na vyjížďku?“
,,Ráda jen si připravím Casimu.“