The Haunted Asylum

THE ASYLUM

Můj první den ve škole. Studuji v desátém ročníku a mám ráda prozkoumávání, prozkoumávání a zase prozkoumávání.

Ups, zapomněla jsem říci své jméno, jmenuji se Stacy a jsem z mého domova, lol. Momentálně z New Jersey.

Je mi 15 let. Mám vlasy zbarvené do blond, modré oči a jsem vyšší než většina spolužáků z mé nové třídy. Seděla jsem ve třetí řadě a přede mnou seděla dívka jménem Jane.

Je o něco málo menší než já a má černé oči. Její vlasy byly velmi kudrnaté a já kudrnaté vlasy miluji. První třída, kterou jsem první den navštívila, byla učebna angličtiny.

Jsem hodně dobrá v angličtině, dokonce lepší než v ostatních předmětech, takže jsem si ten předmět užila. Během času jsem přišla k Jane a začala jsem si s ní povídat.

"Ahoj, jmenuji Stacy" řekla jsem přátelským tónem. "Čauky, já jsem Jane" odpověděla s úsměvem. Povídaly jsme si o sobě celou dobu. Jsme si hodně podobné, co se týče osobnosti a oblib.

Je také tak trochu průzkumník. Rozhodly jsme se, že po škole prozkoumáme lesy v New Jersey.

Bylo 6 hodin večer. Čekala jsem na Jane u Slunečnicového pole, což je na hranicích New Jersey. Zbytek tvořily zalesněné oblasti, které jsme měly jít prozkoumat.

Po pár minutách se přede mnou objevila Jane. Kvůli našemu výletu se tvářila vzrušeně, což by měla být zábava. "Ahoj, promiň, tak trochu jsem usnula, bolela mě hlava.." řekla tichým hlasem. "To je v pořádku." odpověděla jsem jí.

Poté jsme se rozešly směrem do vnitřku lesa. Přinesla jsem s sebou pochodeň kvůli bezpečí. Miluji vůni přírody. Přitahuje mě to. Nepovídaly jsme si o ničem asi deset minut, protože jsme byly soustředěný v prozkoumávání lesa.

Přerušila jsem to trapné ticho "Musím být doma v osm hodin.". "To samé u mě, protože moje matka je velmi přísná." odpověděla mi. Zase nastalo ticho a dobrých deset minut jsme si nic neříkaly. Najednou jsme kousek od nás zahlédly budovu.

"Jdeme to omrknout?" zeptala se mě vzrušeným tónem. Neměla jsem žádný jiný nápad, tak jsem jenom souhlasila. Pomalu jsme šly proti té budově. Byla stará a samozřejmě děsivá. Nemám ráda strašidelné věci, protože nejsem nebojácná holka.

Nevím jestli je Jane odvážná nebo ne, ale vypadala, že spíš je. Šly jsme k bráně té budovy. Byla rezavá a rozpadlá. Otevřely jsme dveře a pomalu jsme vešly dovnitř.

Zevnitř byla budova celkem zachovalá, jakoby vevnitř někdo žil. V tu chvíli jsem se začala modlit k bohu, ale Jane vypadala stále vzrušeně. Otevřely jsme dřevěné dveře. Dveře udělaly skřípavý zvuk, který mě donutil se malinko zachvět. Když jsme se dovnitř dostaly, bylo tam hodně rozbitých invalidních vozíků a místností.

Tohle je léčebna! Jsem vystrašená, protože by tu mohl žít nějaký psychopat. "Musíme jít." řekla jsem s chvějícím se hlasem. "Ano, musíme jít dovnitř a všechno prozkoumat." odpověděla dychtivě. Nemohla jsem jít dál, ale souhlasila jsem s ní, protože chci, aby byla šťastná.

"To vypadá jako sebevražedný plán." řekla jsem si pro sebe, aby to nemohla slyšet Jane. Přesunuly jsme se do velké místnosti, která vypadala jako doktorská kabina. 

Šly jsme dovnitř potichu, aby nás něco psycho nemuselo zabít. Na doktorském stole bylo celkem hodně dopisů. Přišly jsme k nim blíže, abychom je lépe viděly, když v tu najednou jsme uslyšely kroky. Stuhla jsem hrůzou. Před námi se objevil stín.