Zase je tady jedna z těch ubrečenejch nocí,
V tom pokoji leží postel, ve který holka o smilování prosí,
Slzy kapou na polštář, stejně tě,holka nikdo nevidí, tak jen plač.
Za okny vítr hraje ponurou symfonii,za chvíli přijde bouře, ale pro tu holku už dávno začala,
Kam ses to holka dostala?
Objímáš tady peřinu, v tomhle pokoji plným smutku, kde se řežeš,masturbuješ a nepřestaneš přemejšlet ani vteřinu.
Tenhle pokoj je vězení, tenhle byt je vězení, tohle město je vězení,
Nikdo na tebe nečeká a nikdo nikdy neporozumí tvýmu trápení.
