Harry Potter a změna paradigmatu

Narozeninové překvapení

,,Ne Albusi, rozhodně odmítám dělat Potterovi narozeninovou sovu. Řekněte tomu vlkodlakovi... Nejspíš by chlapce rozcupoval. Konečně by to byl den ke slavení." ušklíbl se mistr lektvarů a zamířil ke dveřím ředitelny. 

,,Severusi...." zastavil ho přísným hlasem Brumbál. ,,Dnes večer máš službu, to snad víš. Ten chlapec je celé prázdniny sám. A smrt Siriuse ho hluboce zasáhla. Nemluvě o tom nešťastném incidentu s Remusem...."

,,Asi se rozpláču."  přerušil ho hlas přetékající ironií. 

,,Místo profesora věštění z čísel je stále volné."  řekl zamyšleně ředitel a nadzdvihl obočí. 

,,Někdy bych přísahal, že mě do hrobu dostanete vy a ne Voldemort."  Severus zmenšil hromádku křiklavě zabalených dárku na ředitelově stole a rychle je vsunul do jedné z četných kapes ve svém hábitu. 

,,Ooo děkuji Severusi,  já věděl že rád Harrymu zpříjemníš narozeniny."  usmál se Brumbál a přivřel oči, když se jeho jazyka dotkl citronový bonbon.

...

Severus se s tichým lupnutím přemístil do Kvikálkova. Otřásl se odporem, když přejel pohledem Zobí ulici. Střechy navlas stejných domů se leskly v zapadajícím slunci a na trávníky začala dopadat sprška z rozstřikovačů. 

Snape pokývl Tonksové a ta se bez rozloučení přemístila. 

No jistě utíkej za svým vlkodlakem. Odfrkl si a začal kontrolovat ochrany domu. 

Po chvíli jeho pozornost upoutal pohyb uvnitř . 

,,Až doděláš nádobí, přijď ke mně do pokoje kluku!" ozval se chraplavý hlas z patra a Severus si všiml hrbící se postavy u kuchyňského dřezu. 

,,Ano, strýčku." odpověděl tiše Potter a vypnul kohoutky. 

Bože narozeninová oslava. Odfrkl si muž postávající na trávníku a znuděně sledoval okolí. Vnitřku domu se rozhodl vyhýbat, dokud nebude muset dovnitř s těmi otřesnými dárky. 

Zrovna vymýšlel tisíc způsobů, jak znepříjemnit Brumbálovi ranní kávu, když to uslyšel. 

Nejdřív to bylo jen krátké zanaříkání. Po chvíli ale nebylo pochyb, že Potter křičí. Nějak tlumeně ale rozhodně křičí. Jeho zvukové kouzlo znovu zavibrovalo. Severus se ihned přemístil přímo do domu. 

,,Co se to tu....."   slova mu odumřela na rtech. 

Chlapec ležel na zemi, tvář zabořenou ve špinavém polštáři a tělem mu probíhal třes. Celou plochu zad pokrývaly krvavé šrámy, ze kterých se valila krev. 

Snapeův výraz ztvrdl. Pomalu otočil hlavu a pohlédl na obtloustlého muže s opaskem, na kterém se ještě leskla krev. 

,,Já ne...." hůlka prokmitla vzduchem. Cokoliv chtěl Vernon Dursley říci, zůstalo nevysloveno. Celé jeho tělo bylo omotáno silnými provazy. 

Severus přešel do Vernonova zorného pole. Mužova prasečí očka se zúžila strachem. Po čele mu stékal pot, jak se snažil uvolnit z pout. Marně. 

,,Už nikdy na toho chlapce nevztáhneš ruku!"  šeptal Severus do jeho obličeje. Ten se přestal zmítat a jen na něj upřeně hleděl. 

,,Za několik minut tu bude Brumbál a předá tě patřičným orgánům. Kdyby to bylo na mě, na místě bych tě zabil, rozumíš?!"  otočil se k němu zády a přešel k chlapci, třesoucímu se na chladné zemi.