Anděl jménem Damon

1

Damon

Na začátku bylo jen světlo. Takové to světlo, ve kterém nic nevidíte. Je tak oslnivé až vás z toho bolí oči. Jakoby na vás svítily reflektori ze všech stran. Chvíli jsem tam jen tak stál. Za nedlouho se oběvila silueta muže. Nevím jak to vím, ale nikdy jsem nevěřil v nadpřirozeno. Přesto jsem si ale jistý, že to nebyl obyčejný člověk. Kolukal se na mě. Neviděl jsem mu do tváře ale věděl jsem, že se dívá na mě. Střídavě se mi koukal někam za záda a pak zas na mě. Už jsem se ho chtěl zeptat co má za problém. Už jsem zvedal ruce do tázavého gesta. Něco se mi mihlo v periferním vidění. Otočil jsem se za tím a spatřil jsem peří. Černé peří. Vlastně, když jsem se podíval dozadu byla tam celá křídla... Černá.. Ané, že by byla krkavce nebo nějakého jiného černého ptáka. Byla moje! Já mám křídla! Křídla! Nechci nic říkat, ale to, že jsou černý asi není dobrý ne? ,,Co tady dělám?" zeptal jsem se siluety. ,,To bych taky rád věděl." znovu se nadechl a já věděl, že mě čeká dloouhý rozhovor.

Mariana

Je to tu zase. Další tuctový den ve škole. Spolužačky se zase obrátily proti mě. Kluci si mě zase dobírají a strkají do mě. A nic moc se tu ani neděje.. Jediná věc, která by stála za zmínění je to před dvěma měsíci. Zmizení Damona Heila. Ale ani to už není takový poprask. Policie po něm stále pátrá ale bezúspěšně.. Kdybyste se mě zeptali před měsícem, tak bych vám řekla, že je za školou a že mi je jedno co s ním je.. Ale teď už mám o něj dokonce strach.. Nikdy jsem ho neměla ráda (ehm, ehm Mariano) ale smrt nepřeju nikomu.. Jako každý den cestou do školi míjím letáček s jeho fotkou. Černé vlasy, oči modrozelené jako moře malý nos, husté obočí.. Celkově hezký. No co. To, že je to hajzl (ale vždy nebyl, hráli jste si spolu pamatuješ?) ještě neznamená, že je ošklivej (né to teda vážně není - proboha mlč už!).. Byl.. Teda, JE to třídní frajírek takže: holky (až na mě - Ehm, lžeš si do kapsy - drž zobák!) po něm šílej, chová se jako rozmazlený fra.. Pardon- mamánek, buran, fotbalista, a tak dále a tak dále..

Evidentnně jsem celou dobu nedávala pozor, protože jsem narazila do sloupu.. To je u mě normální.. Jsem strašně ,,šikovná" na rozbíjení věcí a sebe.. Tentokrát to odnesly brýle.. ,,Do prkýnka!" ulevila jsem si. ,,Víš ono by Tě nezabilo, kdybys čas od času mluvila sprostě.." Na toho jsem zapoměla. To byl ten novej kluk co sem na školu přestoupil před dvěma týdny.. James. Blonďák, světle modré oči, středně velký. Takový ten rošťácký typ. ,,Jamesi!" vyhrkla jsem jako ten největší ichtyl (mimochodem, to není sprostý slovo). ,,Strašně jsem se Tě lekla!" ,,To byl účel." Pf.. No jistě.. ,,Jdeš do školy?" Né hele v pondělí ráno půjdu přece do posilovny.. ,,Jasně. Chceš jít se mnou?" Ježiši marja! Vážně jsem se zeptala momentáleně nejhezčího kluka ze třídy jestli se mnou nechce jít do školi? To jsem vůbec neměla v plánu říct! To mi jen ulítlo! Pomóc... (A ten se Ti líbí takyy - ignooruju Tě) ,,Jasně. Tak pojď." cože?! To je.. Ulítlí! Jdu do školy s nejhezčím klukem ve městě! (Ha! Prozradila ses! Líbí se Ti! - na tomhle se schodnem) Netušilla jsem jak se to mohlo stát.. Já jsem totiž totální antitalent co se týče kluků.. Jasně vím, že to, že jdeme vedle sebe na chodníku nic neznamená ale mluví se mnou a při tom do mě nekope! (To se stalo jen jednou!) Jak říkám.. Boží úlet!

Ahoj lidi! S těma pravoppisnýma chybama mě to vážně mrzí :(... Většinou ty věty v závorkách znamenají vnitřní dialog.. Mariana je totiž docela často sama takže si povídá sama se sebou.