,,Plus musím do práce," vítězně jsem se usmála.
,,Jaká zábava pracovat v pizzerce," předvedla falešné nadšení a hodila sebou na gauč.
,,Mám to tam ráda," řekla jsem na obranu a vešla k sobě do pokoje.
,,Výmluvy!" uslyšela jsem z obýváku a vyndala si volné tričko.
,,Aspoň mám nějakou práci, ty právničko bez klientů," zasmála jsem se a oblékla si kraťasy.
,,Náhodou právě pracuju na případu za dobrý peníze," poznamenala, mezitím, co jsem si rozčesávala vlasy.
Dala jsem si pár náramků na zápěstí a v ruce si prohmatala prstýnek na krku. Nepřišlo mi správné, že ho nosím, sice je můj, dostala jsem ho od Justina, ale stejně se cítím za to provinile. Patří Melanie a nosím ho já. Nikdy ho nesundávám, jednoduše je to vůči Melanie nefér.
Vyšla jsem z pokoje a vypla v obýváku rádio. ,,Kdybych tam za ním přišla, co si myslíš že by mi řekl?" Olivia se ke mě otočila a melodicky si hvízdla.
,,Že lituje toho, že tě opustil," pokrčila rameny a já se zasmála.
,,Ne, vážně," zvážněla jsem, jak na hlase, tak v obličeji. ,,Myslím ty vlasy a to že jsem přibrala," zasmála jsem se nad tím jak jsem zněla.
,,Prej ztloustla, pf co bych dala za tvoji postavu a co se vlasů týče, jsou normální." Olivia pomalu neví o čem mluví, protože jsme se poznali až potom, co jsem si nechala vlasy ostříhat po ramena, jí to příjde normální, ale dřív jsem je měla do půlky pasu a to je sakra rozdíl.
,,Fajn, hodíš mě?" nasadila jsem přesvědčovací úsměv a Olivia ihned zbystřila.
,,Počkej, jako teď?" sundala ze sebe deku a s vytřeštěnýma očima na mě koukala.
,,Asi jo?"
,,Neříkala jsi že je to blbej nápad?" podezíravě si mě prohlížela a čekala na to, až řeknu že si dělám srandu.
,,Liv, já ho musím vidět," řekla jsem zoufale a oblízla si rty. ,,Nemůže mě nenávidět do konce života," vydechla jsem a nazula si černé vansky.
,,Fajn, když je to pro tebe tak důležitý, tak tě odvezu," zvedla se z gauče a vypla televizi. ,,Tak či tak bych to udělala," její krátké černé vlasy stály snad všude.
,,Tak jedem?" zeptala se mě, což mě překvapilo.
,,Ty se nebudeš převlékat?" svrašila jsem obočí a vzala si z pultu klíče od bytu.
,,Ne, budu čekat v autě," pokrčila rameny a s kouskem sušenky kolem mě prošla ven na chodbu.
,,Okey," pokrčila jsem rameny a vyšla jsem za ní. Zabouchla jsem dveře a kontrolovala si jestli mám všechno.
,,Tak jdeme ty manekýno," popohnala mě tak, až jsem myslela, že spadnu ze schodů.
,,Jseš neuvěřitelná," řekla jsem se smíchem, když jsme nasedli do jejího auta.
,,Proč?"
,,Jseš tu v pyžamu s pantoflema," dala jsem si ruku na čelo a zasmála se.
,,Něco proti králíkům?" nadzvedla obočí a s nastartováním jsme vyjeli. Cesta trvala dýl, než jsem čekala.
,,Bude to rychlovka, jinak to nestihnu do práce," vylezla jsem z auta a Olivia přikývla.
,,Pozdravuj ho," ukázala mi palec nahoru a já zavřela dveře. Srdce jsem měla snad až v krku a ruce se mi potily ne kvůli vedru, které dnes bylo, ale kvůli strašné nervozitě.
25. část
Začít od začátku
