Pod širákem s Joshem Hutchersonem

16. kapitola

„No na co čekáš, zlato?" zeptala se mě Emily. Vypadal, že v tuto celou pohádku věří. Byla tak šťastná, že mě doprovází ke štěstí.

„Já nevím Emily. Co když se něco pokazí? Co když ho už omrzelo to čekání? Co když..."

„Miluješ ho?" Nesnáším, když mi někdo skočí do řeči, ale tentokrát jsem za to byla ráda. Připomněla mi, proč jsem se vracela. Připomněla toho obyčejného kluka, do kterého jsem se zakoukala. Vybavil se mi jeho úsměv, jeho smích, oči, dokonce i ďolíčky, které se mu často objevovali na líčkách.

„Ano." Narychlo jsem ji objala a prudce otevřela dveře. Byly tak těžké, že hned jak jsem vešla dovnitř, se za mnou zabouchly. Kolem mě byla jenom tma a nic jsem neviděla. Nevěděla jsem, jestli to je nějaká chyba nebo co. Natáhla jsem ruky před sebe a udělala malý krok. Dotkla jsem se nějaké studené tyče. Pevně jsem ji sevřela a najednou se rozsvítily světla. Světla, které svítily modře a bíle a lemovaly zábradlí schodů. Nebyly to obyčejné schody. Byly to takové ty schody, po kterých princezny chodí do věže. Tak jsem si připadala, jako princezna. Krásné šaty, schody do věže a čekající princ. První schodek, druhý schodek a pořád dál nahoru. Začala jsem zachytávat melodii pomalé písničky, která mě lákala si pospíšit. Schody skočily a já ho uviděla.

Stál pod malou diskokoulí uprostřed parketu. Černá kalhoty, bílé sako, ruce v kapsách, pod září diskokoule. Rozsvítil se bodový reflektor a zamířil na zpěváka, který postával a vystavěném pódiu. Sam Smith. Začal zpívat a dal mi tím znamení přiblížit se k Joshovi. Rukama jsem si přichytila šaty a dlouhým, však pomalým krokem s k němu vydala. K Joshovi, mému princi. Teď už se nic nemůže pokazit. Všechno je to až moc dokonalé, pohádkové, slovy nepopsatelné. Už byla skoro u něho. Čas jakoby se zpomalil. Josh se začal pomalu, pomalu, ale fakt hodně pomalu otáčet. Jsem normálně myslela, že před ním rozteču jak zmrzlina. Tenhle moment byl nekonečný (i když trval asi dvě vteřiny). Najednou jsme stáli tváří tvář. Spustila jsem ruce podél těla a nehybně stála. Přistihla jsem se, že nedýchám, a tak jsem se zhluboka nadechla. Stál tam přede mnou. Černé kalhoty, černé sako, bledě modrá košile a tmavě modrý motýlek. Vlasy měl načesaná nahoru a v očích mu plál oheň štěstí a radosti.

Je to tady. Cítila jsem, že se něco stane. Něco velkého. Stáli jsme tak blízko u sebe, že se naše dechy spojily v jeden. Chytl mě za ruku, kterou jsem si přidržovala šaty. Ty mi splynuly s tělem. Josh se mi hluboko podíval do očí a řekl: „Jsem rád, že jsi přišla." Zahřálo mě u srdce, když jsem zas slyšela jeho hlas. Najednou mě chytil i za druhou ruku. Ruce nám plály c prostoru, který mezi námi zbýval. Další nekonečný moment. Samova písnička se blížila ke konci. Pomalé tóny nás vybízely, abychom se k sobě přiblížili ještě víc. Ucítila jsem, jak se jeho rty setkaly s mými. Jednou rukou mi přidržoval tvář a druhou mě stalé držel. Hudba ustoupila, ale naše poloha pokračovala v trvání. Pokračovala dlouho dál.

Josh sjel dlaní k mému krku. To tepla, ta energie, kterou mi předával, byla, jak to říct, nadstandartní. V životě jsem nic takového necítila. Bylo tak snadné propadnout té vášni, která z Joshe vyzařovala. Ten šarm, ta vášeň, ta radost, ten oheň. Ten gentleman.

Před měsícem byl Josh pro všechny nedosažitelný, celebrita. Teď je to náš přítel a obyčejný kluk. Pro mě se stal někým významným, výjimečným. Někým, koho chci vídat každý den, až do toho posledního.

Náš polibek skončil, naše poloha zůstala. Díval se mi tak hluboko do očí, jak to umí jenom on. Četl mé myšlenky a já četla jeho. Znovu jsem se do něj zamilovávala, znova a znova. Ten pohled, ty oči...ten úsměv ty rty, to srdce, ta povaha a mnohem víc. Tyto Joshovy dary učarovaly mému srdci. Taky když jste byli mladší, tak jste si ke svému jménu zkoušeli příjmení kluka, který se vám líbil? Já pořád. Kourtney Hutcherson. To nezní špatně ne? Mě se to líbí. Trochu jsem se nad tím pousmála. Josh mé gesto napodobil, podíval se na Sama a pokývl hlavou. Ten pochopil jistý signál a odešel z pódia.