Začít znovu

1.

Aaron

Čekal jsem na letišti na autobus. Mohl jsem si zavolat taxíka, ale byl jsem rád mezi lidmi. Rád jsem byl schovaný v davu. Konečně jsem se vracel domů do Goldsoulu. Bylo to tak malé městečko, že se tam každý znal a lidé tu spolu táhli za jeden provaz. V duchu jsem si slíbil, že svoje město už nikdy neopustím.

Koupil jsem si v automatu minerálku a s krosnou hozenou přes rameno jsem vyrazil ven, na vzduch. Konečně přijel autobus. Poměrně plný autobus. Posadil jsem se na volné místo, ale připravoval jsem se ho nechat dívce za mnou, když v tom se dvě starší paní na sedadlech hned vedle přes uličku postavily a opustily autobus.Opřel jsem si hlavu o krosnu a zavřel oči. Ještě mě čeká několik hodin cesty.

Asi po půl hodině mě vzbudil můj spolusedící, aby mohl projít.Přesunul jsem se pak k oknu. Uvnitř mě bylo prázdno. Tak prázdno, jako to bývá po častých nočních můrách,které mám. Byl jsem proto rád, že jsem si sen nepamatoval.Sledoval jsem krajinu. Vypadala tak odlišně od té, kterou jsem dodneška vídal. Vypadala bezpečně. Stejně tak lidé tu vypadali odlišně. Je zvláštní jak jsem získal nový pohled na svět.Lidé tady se honili za věcmi, které ani nepotřebovali, ale často přitom zapomínali na věci, které potřebovali. A naopak lidé,které jsem vídal doposud, každý den umírali, ale i v tom všem si dokázali vážit lidských hodnot.

Zavřel jsem na chvíli oči,abych se zbavil vzpomínky a rozhlédl se po autobuse. Už nebyl tak přeplněný. Řidič zrovna oznamoval, že zastaví na patnáctminut u benzínky.

Vyrazil jsem na pány, abych předběhl frontu a pak si koupil bagetu. Bylo krásně a tak jsem se zdržel venku.Nevadilo mi, že se tu motá dost opilý chlap, protože vypadal neškodně. Dokud ale nevyšla ta blonďatá dívka, kterou jsem málem pustil na svoje místo. Ten chlápek jí vytrhl z ruky sendvič a dívka překvapeně ucukla.

„Poslyš,kočičko, chci chlast," zamumla jí do obličeje, přičemž se málem neudržel na nohách.

„Promiňte,"dívka se mu snažila vyhnout, ale on jí strhl zpět. Automaticky jsem se napjal a vyrazil k nim. Nedělalo mi problém opilce odtáhnout, i když se snažil bránit. Dívka na mě upřela svoje zelené oči: „Děkuju," zašeptala a než jsem se jí stihl zeptat, jestli je v pořádku, odešla do autobusu. Posadil jsem opilce a upozornil na něj obsluhu. Pak jsem se vrátil do autobusu.

Rád si představuji příběhy lidí, které potkávám. Lidský život je tak nevyzpytatelný a pomíjivý, a přitom tak nádherný a neobyčejný. Pohlédl jsem na tu dívku a nedokázal si její příběh představit. Možná proto, že jsem chtěl znát ten opravdový. Vypadala smutně a odevzdaně, ale nejprve jsem to dával za vinu tomu opilci. Ale už to bylo přes hodinu a ona se tvářila stejně.Zapípal ji mobil. Přečetla si zprávu a s povzdechem na ni odpověděla. Leskly se jí přitom oči. Ne, určitě to nebylo kvůli tomu opilci. Cítil jsem se špatně, protože jsem jí nedokázal smutek z očí odstranit.

Uplynuly tři hodiny a my konečně zastavili v Goldsoulu. Hodil jsem přes sebe krosnu a opustil autobus. Zhluboka jsem se nadechl a rozhlédlse po zeleném parku. Můj domov...znělo mi hlavou. Autobuso djel a já si všiml, že vystoupil ještě někdo. Ta dívka.Rozhlížela se.

„Ahoj,"řekl jsem. Bylo to hloupé, ale nic mě v tu chvíli nenapadlo.

„Ahoj,"zamrkala, aby zahnala z očí smutek: „Nevíš, kudy se dostanu,"zavrtěla hlavou a zadívala se do mobilu: „Zapomněla jsem adresu," řekla omluvně a pátrala v mobilu dál: „Whiteovi,mají koně,"

„To nic, vím, kdo to je," usmál jsem se na ni, vypadala nervózně.

„Projdi parkem a vyjdeš u Garry's House. U něj běž do leva a u první odbočky nahoru odboč. Je to na kopci,"

„Dobře,"řekla trochu zmateně.

„Zní to hrozně, ale tady se neztratíš. Goldsoul je spíš taková vesnička,"

„Děkuju,"

„Jsem Aaron,"

„Melissa,"Znovu jí zapípal mobil a ona se zahleděla na displey. Zamračila se a telefon vrátila.

„Ještě jednou díky, Aarone," Řekl bych, že se usmála, a pak vyrazila.Všiml jsem si, že má přes záda kytaru. Věřil jsem, že ji nevidím naposled.

Zdravím všechny a doufám, že se tu nenudíte :) Příběh bude psán z dvou pohledů a bude to vážně jen oddechové čtení :)

Budu ráda za ohlasy :)

V neposlední řadě chci poděkovat EliElaEliska, která mě k psaní romance popostrčila :D

Bavte se!

Vaše Alaine:)