Ochránkyně Kouzel

1. Kapitola

Sakra další mrtvý tygr tento týden, ty lovci mě štvou. Jsou krůtí a nezáleží jim na ničem. Mají zlého krále, který se nebojí ušpinit si ruce vlastní krví.

Ale mi ochránci máme královnu, která kontroluje počet zvířat, aby vše bylo v rovnováze, ale bohužel je už stará a co je horší, že nemá nástupce, a proto se hodně z naší strany přidalo k lovcům.

Já si také myslím, že zpoustu ochránců odešla, protože když chráníte zvěř před lovci, mnohdy zaplatíte životem. Jenže teď jsme ve špatné situaci, dřív nebyl u lovců nikdo, kdo by měl nějakou schopnost, Ale jak se k nim přidali naši, tak mají všechny živly a mnohem víc, čelíme velké přesile, ale já jsem ten typ co věří, že naděje umírá poslední.

Dnes jsem našla mrtvého tygra s křídly. Měl krásné modrošedé  křídla. Tento druh je velmi vzácný. Za ním byla nora a v ní byli malí tygřicí bez křidýlek zatím jim nenarostla. Nemohla jsem je tam nechat, jinak bych si nemohla říkat ochránce. Vzala jsem je s sebou.

Opatrně jsem je vkládala do staré, ale zato pevné brašny.  Na sobě jsem měla maskáčové oblečení, abych byla lépe zamaskovaná.

Konečně jsem dorazila do naší chalupy. Chalupa byla dřevěná, ale bytelná. Lezla jsem po laně, které bylo natáhlé z mého pokoje. Je to celkem dřina, ale já to zvládám. Už jsem vytahovala provaz a otočila jsem se.

,, Panebože co sakra děláš v mém pokoji?".
,, Ne, co ty jsi dělala venku i přes můj zákaz, tenhle týden je to už po několikáté co jsi utekla, já už opravdu nevím co mám s tebou dělat" ,, ale prosímtě, já prostě musím chodit ven a důvod neznám, ale ty se o mne nemusíš bát, mám tě ráda bráško"

,, Já tě mam taky moc rád" asi už poznal, že hněvat se nemá cenu a že uteču znova, jen mě obejmul a odešel do kuchyně vařit. Rychle jsem zavřela za ním dveře a vyndala tygřátka. Hráli si s polu. Víte i když je můj bratr ochránce, nechce, abych si vodila zvířata domů.

Dala jsem je do krabice a tu vystlala modrou chumdelatou dečkou, zavrtali se do ní a po chvíli i usnili a já se konečně mohla převléknout. Šla jsem do kuchyně, kde už připravoval Max večeři.

Dnes byly výborné špagety, chtěla jsem jít zase ven, ale myslím že to Max vytušil, a tak mě hlídal za dveřmi a provaz mi samozřejmě zabavil. Dnes jsem to nechala být a šla jsem si lehnout.

Tygříky jsem neustále chodila kontrolovat. Ze spánku se usmívaly. Bylo mi jich líto že přišli o matku, sama moc dobře vím jaké to je. Z mé rodiny přežil jen můj bratr a já.

Jelikož ovládám vodu a moje rozvíjející schopnost je, že rozumím zvířatům.
Proto je dokážu uspat a uklidnit.

Po pár minutách jsem usnula.

Jak se vám první kapitola
líbila??