I.

58 5 0
                                        


  Kapky deště bubnovaly na okna zapadlého starého domu a venku byla tma. V  tu chvíli,  zpoza jednoho takového okna, sledovala déšt' jedna na první pohled stará, černovláska,která ale stará vůbec nebyla. Její vlasy byly protkané stříbrem a oči měla oteklé od pláče.

  Seděla na na posteli ve svém skromném úkrytu. Těžkou hlavu ze všech starostí měla podepřenou rukou a o něčem zarmouceně přemýšlela, až se jí na čele vytvářela nepatrná vráska a po tváři jí tekla osaměla slza. Nedaleko od postele, na které seděla, byla menší zásuvková skříň, v jejímž posledním šuplíku ležel chlapec. Byl přikrytý ošuntělou látkou a hlavičku měl podloženou kouskem vlny. Spal a přitom sebou vrtěl, jako by se mu něco zlého zdálo. 

V této pozici tam seděla ještě docela dlouho, než ji kolem půlnoci vrátil zpět do reality pláč jejího syna. To on byl ta věc, která ji nedala spát. Právě o něm tak usilovně přemýšlela. Věděla, že už dlouho se o něj nebude starat . Vstala a přešla k malé skřínce, kde ležel. Měl tváře celé červené a oči rudé od pláče. Asi se mu zdál nějaký zlý sen, pomyslela si. Přitiskla syna na prsa a šeptala mu uklidňující slova.

Druhý den ráno, když slunce ještě spalo pod peřinou mraků, se z  venku ozvala rána. Všechny obyvatele domu to vzbudilo.  Výbuch otřásl domem od jeho základů. V některých pokojích padala už tak poničená omítka, jinde zase praskaly parkety nebo padal nábytek.  Nastal zmatek, panika a strach. Útěk byl jediné řešení, jak si zachránit život. Ne všichni to ale dokázali.

Kdosi zahlédl, že osoba v černém plášti v sobě sebrala  odvahu  vrátit se dovnitř po stopách pláče, který se ozýval z horních pater domu. Rozbořené hořící schodiště  vedlo neznámého ke dveřím, odkud vycházel pláč novorozeněte. V náručí ho držela matka, která již nejevila známky života. Vedle ženy ležely dva podivné předměty. Osoba v černém se odvážila přiblížit. Brzy zjistila, že je to kouzelná hůlka a  pergamen se základními údaji o dítěti. ,,Ta žena to věděla! Ta žena byla připravená!", řekla nahlas.  Vzala do náručí chlapce a odnášela ho z trosek domu.  Zamířila jistým krokem do mudlovského  sirotčince. 

O tom, co se toho dne stalo, neměl nikdo ze světa čar a kouzel dlouho ani tušení. Jisté však bylo, že se ve stejný čas narodilo první dítě manželům  Orianě a Cassusovi Viperovým.
 
  Nagini  Pay Viperová,!!!

Díky za přečtení


Krev HadaStories to obsess over. Discover now